Smrt posluhovačky

Velice čtivé. Ani náhodou jsem neodhalila, kdo je vrah.

Co dodat k této ikonické klasice? Vlastně docela dost. Ačkoli je čtení autorů z povinné četby po letech stresující, protože se ukáže, jak mizerně je to vlastně napsané, tak tentokrát jsem byla velmi příjemně překvapena. Kniha je zábavná, velice čtivá a opravdu vtipná. Nad Poirotovými poznámkami jsem často vyprskla smíchy. Světoznámý detektiv představuje opravdu vděčnou svéráznou figurku, kterou můžete stejným dílem milovat i nenávidět. Scházel mi Hastings, nevím, zda jej autorka v tomto díle již neposlala na odpočinek, nebo co vlastně jeho nepřítomnost způsobilo. Tohle je jedna ze dvou závad, které musím zmínit. Ačkoli se jedná o sérii, Poirotovy osudy jsou umně zatlačeny do pozadí a jediné, na co se soustředíme, je vyšetřování poněkud zvláštní vraždy. Teda ona by nebyla zvláštní, kdyby vyšetřující policista nenaslouchal svému tušení. Naštěstí, protože odsouzený pochopitelně nebyl vinen. Ovšem dostáváme se k druhé, podstatně významnější závadě. Kromě Poirota byly všechny ostatní postavy naprosto šablonovité. Neprávem odsouzený proti svému osudu neprotestoval. Podezřelé osoby z vesnice mi splývaly, ani jedna se výrazněji nevyprofilovala. Jinak samotné pátrání jsem si užívala, i když ten překvapivý moment, který Herculovi napověděl, by mi zůstal utajen, protože o této skutečnosti zhola nic netuším. Takže až na guláš v postavách to byla zábava, takže za čtyři a doporučuji.