Smečka rváčů

Stále jsem čekal, jak to s bratry Wolfeovými dopadne, ...nakonec vše uhráli se ctí. Prostě odechovka. Je to spíš krásná, vymazlená a dobře napsaná kniha talentovaného autora, než opravdový příběh, který zhltnete na posezení. Jsou to osobité stránky M. Zusaka (Camerona), jeho bráchy Rubena, ostatních postav a možná i zbytku světa. Z příběhu jsem nebyl úplně paf, jeho poetické psaní se mi však podivuhodně zažralo pod kůži, proto z mé strany žádné nízké hodnocení... „Camerone,“ řekne Perry. „Jestli uděláš příští tejden to co dneska, zabiju tě.“ „Dobře,“ odpovím. Srdce mám až u kotníků, dodávka jede pryč a my s Rubíkem jdeme pěšky domů. Kopám si srdce před sebou po dlažbě. Je mi do breku, ale nebrečím. Chtěl bych bejt jako Rubík. Chtěl bych bejt Rváč Ruben Wolfe, a ne Lůzr. Chtěl bych bejt svým bráchou.

Moc hezká knížka o klukovském dospívání na chudém předměstí, v době bez mobilů a internetu. Působivé čtení o tom, co je to rodina, sourozenecká podpora, vzájemný obdiv i (jen trochu) rivalita. A ten box, to je to jediné drsné na celé knížce, i když i to je popsáno snesitelně (pro čtenářky). Jinak je knížka hezká, plná (často nevyslovených) citů a hlavně přátelství a pochopení. Líbila se mi víc než Roky pod psa (a vadila mi na ní jen ta zdrobnělina jména, ale na to se dá zvyknout). A obdivovala jsem paní Wolfovou, i když nebyla hlavní postavou.