Roky pod psa

Asi jsem očekával příliš, takže Roky pod psa pro mě byly spíš literárním zklamáním než zážitkem léta. Přestože rozsah sto padesáti stran nedává prostor pro nějaké velké rozjímání, Markus Zusak je stejně využil pouze a jedině k tomu. Nedotažené dojmy a zážitky z mládí pak korunuje pro mě nenáviděná existenciální krize, která je - pro starého vidláka jako jsem já - jaksi neuchopitelná. A ač jsou jednotliví aktéři fajn a humor není samoúčelně vulgární, chyběl mi hnací motor, který by vyprávění udával konkrétní směr. Když postava sedí a nic nedělá, může být sebevíc cool, ale pořád zůstává nudnou sedící postavou. Sem tam sice Markus Zusak naznačí možnost konfliktu, či nedej bože trocha té zápletky, ale vždy to z neznámého důvodu vyšumí do ztracena. Zaujalo mě alespoň hrdinovo uvědomování si vlastního dozrávání v názorech na svět, kdy pro něj pubertální starosti náhle začínají být absurdní. Připomnělo mi to vlastní dospívání, jenže tahle špetka pozitiva z knihy druhého Posla bohužel nedělá.

"Stál jsem tam a čekal, až někdo něco udělá, dokud jsem si neuvědomil, že člověk, na kterýho čekám, jsem já sám." Mé první setkání s autorem a nejde vůbec o špatný zážitek. Podle hodnocení jsem dokonce čekala mnohem méně, než jsem dostala, takže za mě určitě spokojenost. Kniha je psaná čtivě, jediné, co bych vynechala, jsou snové pasáže - ty mě nebavily a přišly mi dost zbytečné. Těším se na další, ještě slibněji vypadající, autorova díla.