„Lidi rádi o pomstě mluví jako o spravedlivým činu, jenže ona je to jen nenávist v hezčím kabátě.“ Zatímco Asfaltová pustina pracovala s jednoduchou zápletkou, příznačnou pro gangsterské prostředí, v Slzách ostrých jak břitva šel S. A. Cosby trochu dál. Přirozeně zůstal nekomplikovaný děj, založený na staré dobré pomstě dvou rozdílných mužů, jejichž synové se stali obětí chladnokrevné vraždy. A zatímco se hrdinové potýkají s pouličními zločinci všeho druhu, musí se zároveň vypořádat s vlastní zaslepeností, ať už jde o barvu kůže, nebo o sexuální orientaci. Totiž, nejen že synové byli jako den a noc, ale navíc šlo o dlouholeté milence. Životem otřískaní alfa samci tak ve vlastních hlavách selhávají hned na dvou úrovních – coby muži i jako otcové. O to krvavější je brázda, kterou za sebou zanechávají, bez skrupulí postupujíce proti proudu až na samotný vrchol potravního řetězce. Silná, strhující a syrová jízda na ostří břitvy, kombinující v sobě to nejlepší z moderního noiru a drsné školy.

Zaujala mě anotace, ačkoli krváky o soubojích gangů nejsou mé oblíbené. Mimochodem obálka je ukázkově nudná a nedůvtipná. Po dočtení mám vyloženě rozporuplné pocity. To, co jsem očekávala, jsem dostala. Hlavní hrdinové, archetypní šovinisté a rasisté projdou zásadním vývojem, nebojím se říct proměnou. Ta probíhá pomalu, postupně a uvěřitelně, postavy jsou vykreslené opravdu důkladně, a ačkoli se jedná o zabijáky, kteří ani sami o sobě nemají valného mínění, oblíbila jsem si je. Pro změnu padouši byli tak padouchovatí, že jsem jim případnou újmu na zdraví dokonce přála. S čím mám v amerických knihách problém, jsou ženské postavy, všechny vystřižené podle jednoho mustru, zvenku (a musí to být extra pohledný zevnějšek) drsná osadnická slupka, uvnitř zlaté laskavé jádro, všechny stejné, zaměnitelné. A děti jsou vždycky roztomilé, amen sestry. Autor se dotýká spousty problémů lidí na okraji populace, líčí je uvěřitelně a naléhavě. Akorát mám pocit, že Čechy zatracovaná Česká republika je v daném ohledu už několik desítek let úplně jinde, tak mi ty problémy přišly trochu jako z jiného světa. Ale je pravda, že moc zabijáků a motorkářských gangů v okolí nemám, to bude asi ono. Četlo se to skvěle, příběh gradoval přirozeně, pointa byla opravdu šokující, ale zároveň logická a uvěřitelná (to rozhodně nebývá zvykem). Strohý, výstižný a chvílemi vtipný jazyk mi velmi vyhovoval, tím vznáším poklonu za překlad a vůbec redakční úpravu knihy, tak pečlivá práce je dnes naprostou výjimkou. Hektolitry krve, vytékající střeva, mozky a jiné tělní tekutiny, létající končetiny, rozkopané ledviny a plíce, to mi po chuti nebylo. K příběhu to sedělo, ale asi bych ocenila prozření hrdinů bez té strašlivé spouště. A Šmik skončil jak? Na druhou stranu je ze stránek cítit i nezměrná láska. Každopádně rozhodně doporučuju.