Sloní slina

LSD porno, kde se Charles Duits sice zpočátku pouští do zajímavých ero-filozofických úvah, ale v druhé polovině se vlastně nikam neposune a když už to začne být promočený semenem tak, že se divím, že nemám slepený stránky (230 z 250) a je to jako de Sade na peyotlu, začne to být otravně monotónní i pro mě. Od Duitse mám trochu jiné očekávání, speciálně potom, co jsem tohle vyhlížel snad dva roky. Lucifer Jáon je takovej spisovatel-Rocco Siffredi, má velikej dong a má buchtičky, co jsou z něj furt hotový, pak si tam při dvou příležitostech dají sloní slinu, což je něco jako psychedelická viagra na steroidech a Duits jde do podstaty věcí, sexuality, nejednoznačnosti pohlaví a Boha, objevování boží podstaty skrze sex, ale to jen v menší míře, skoro jako něco, co se musí mlet okolo porno zápletky, než to začne. Barvité popisy definitivně, definitivní taky je, že tohle má Duits z psychedelických stavů. Ale na konci: důležitej je dong a že klátí, protože v popředí je to prostě žánrovka, skrze kterou chce prodat svoje myšlenky světu a je mu jedno jak a jestli to budou lidi číst. Diametrálně odlišný dojem ve srovnání s Bbídáky, kde je stejná hlavní postava, autorovo alter ego, s metaforicky velkým pérem (podle skutečnosti). Ale nezbývá doufat, že snad vyjde i "Jediná opravdu černá žena", text co psal autor ke konci života, ale vydání se nedožil a bude to lepší. Tohle mi přijde krapet, nechci říct extrémní nebo přemrštěné, protože chápu ten záměr, ale nechápu ten poměr. Musel jsem se do vyloženě nutit a trvalo mi to dost dlouho.