Čtivý popis vlastního dětství a dospívání, nad kterým musí čtenář jen marně kroutit hlavou. Některé zážitky ve škole nebo s policií jsou naprosto tristní, neslušné a mnohdy asi i nezákonné, a to přestože většinou autor neuvádí důvody, které k nim přímo vedly. Nejvíc mě zaujala poslední třetina knihy popisující dobu, kdy autor coby mladistvý nezletilý hoch žil na chatě, pracoval jako streetworker a podnikal cesty na Balkán. Jak je možné, že kolem sebe neměl žádného soudného dospělého? Všechno dopadlo dobře, ale nemuselo.... Rodiče, jiní příbuzní, příbuzní jeho dívky nebo lidé v práci - ti všichni by pak nesli větší či menší díl morální zodpovědnosti.

Poslouchala jsem jako radioknihu v emotivním podání autora. Chci si pořídit i knihu, abych v klidu a postupně mohla vstřebat text a prohlédnout dobové fotografie. Přiznám se, že jsem o autorovi neměla potuchy, to, že jeho debut získal ocenění Magnesia litera za rok 2022, mi jaksi uniklo. Díky DK jsem se dozvěděla, že i dvojče autora - Radek má za sebou literární počin. Autor barvitě líčí život Romů v pražském Žižkově v devadesátkách. Dost mě šokovalo chování policie - opravdu mohli tak neskrývaně a hrubě dávat najevo své rasistické postoje ? I když...v devadesátkách se toho dělo.... Nedalo mi to , trochu jsem si zagooglila, abych se o Patrikovi Bangovi dozvěděla více - třeba o jeho hudební tvorbě. Působí v hudební skupině Trio Romano ( zřejmě se svými dvěma bratry?). Pustila jsem si na You Tube jejich nahrávku Oj, mamo - líbila se mi - pobavilo mě, jak ta trojka přechází po přechodu ( kde mají čtvrtého? ) Zatím hodnotím 5 hvězdičkami - zabodoval i hlasový projev Patrika. Po přečtení knihy budu možná objektivnější..... Při poslechu radioknihy na Českém rozhlase plus vždy od půl dvanácté v noci, se mi vtírala myšlenka, zda to poslouchají i nějací Romové a co to s nimi dělá.....