Skryté místo

Jako si u dobrého jídla říkáte, tohle chci jíst znovu, zrovna tak si tvoří čtenář závislost na sériích a knihy oblíbených autorů. Víte, že se vrátíte za známými postavami do knihy a že to bude jízda. Tady se nám rýsují hned dvě linky vyšetřování. Andrea vyšetřuje v Karlových varech vraždu hokejisty. Při jeho pitvě se najde dost nechutný způsob vraždění. Takový způsob vraždění má na svědomí jedině psychopat. Hlavně se nabízí otázka, proč by to někdo dělal? Takový způsob vraždy? Alexandr je pozvaný k vyšetřování do Plzně. Týká se to jeho zemřelého otce, s kterým v posledních letech neměl dobrý vztah, protože se nechoval jako férový chlap a policista, kterým byl, když byl Saša malý. Hledají skryté místo s dokumenty a domnívají se, že by to měl Saša vědět. Pro lepší čtení je lepší znát předešlé knihy, aby jste znali vývoj hlavních postav, ale není to úplně nutné. Vše důležité autor připomíná. Jde určitě číst i samostatně. Celé se to hodně komplikuje a nevydechnete ani na jedné straně vyšetřování, bojíte se střídavě o Andreu i Alexandra. Zajímavá je postava Moniky, kartářky, která se stýkala s jeho otcem. A ještě jsem si oblíbila postavu policisty Přemysla Eliáše. Chování lidí v jednotlivých situací má autor detailně nastudované, proto to tak funguje…. Autor nám vykreslí napínavou, neodložitelnou atmosféru knihy, kdy nechápete, jak dokonale je příběh vymyšlený a uvěřitelný. Lidské postavy se skvělým zamotáváním případu do úplného finále, kdy si říkáte, jak to celé ukočíruje. A opět na konci knihy stojíte a tleskáte. Doporučuji a děkuji!!!

Čekání na Sašu se opravdu vyplatilo. Nezklame. Zase je do všeho vtažen omylem a vlastně u toho ani nechce být. A jeho strážný anděl Andrea tentokrát nemá moc prostoru k tomu, aby mu pomohla. Tak alespoň ta psychická podpora na dálku. Nebo že by to nebyla podpora? Že by to byly šílený nervy? Je už doufám jasné, že nás autor do příběhu hodí a nebere na nás ohledy. Vlastně jsou tu příběhy dva. Andrea řeší ve Varech čísi averzi na tamní hokejový klub. Je to dost nechutná linka a Andrea z ní má dost zamotanou hlavu. A tady se dostávám k tomu, co mě na téhle knize dostalo nejvíc. Nebyl to nápad na děj, nebyl to tentokrát Saša a jeho vnitřní hlas, nebylo to ani území, kde se Saša pohybuje. I když, v parodii na Kobru 11, je Lochotín můj rajón. Byl to Přemysl Eliáš. Ten chlapec (jasný, má 150 kilo, ale víme, ne?) se vyloupl do člověka s megavelkým srdcem. Na pár stránkách nám tu autor vytvořil dalšího skvělého, uvěřitelného policajta do party k těm dvěma. Sašova linka se stále motá kolem otce. To jsem tedy koukala, co se mu může stát a přihodit. A Saša taky dost koukal, když to prokoukl. Skvěle vybudované napětí s otázkou, zda se případy propojí nebo ne. Napětí do poslední stránky. Opravdu hodně čtivý styl, kdy každý vtip je potěšení, i když je to ironie. Jediné, co mi vadilo, je jedna situace na konci. Opravdu si nemyslím, že by Saša byl takový MacGyver a tu situaci předpokládal, i když o něm mám hodně vysoké mínění. Stejně tak kartářčino vysvětlení mi přišlo už překombinované. Ale co já vím, čeho jsou lidé schopni :-) Nemusíte mít přečtené předchozí díly, ale pro úplně pochopení ústřední dvojce, je to rozhodně lepší. Stojí to za ten čas.