Skryté místo

Jako si u dobrého jídla říkáte, tohle chci jíst znovu, zrovna tak si tvoří čtenář závislost na sériích a knihy oblíbených autorů. Víte, že se vrátíte za známými postavami do knihy a že to bude jízda. Tady se nám rýsují hned dvě linky vyšetřování. Andrea vyšetřuje v Karlových varech vraždu hokejisty. Při jeho pitvě se najde dost nechutný způsob vraždění. Takový způsob vraždění má na svědomí jedině psychopat. Hlavně se nabízí otázka, proč by to někdo dělal? Takový způsob vraždy? Alexandr je pozvaný k vyšetřování do Plzně. Týká se to jeho zemřelého otce, s kterým v posledních letech neměl dobrý vztah, protože se nechoval jako férový chlap a policista, kterým byl, když byl Saša malý. Hledají skryté místo s dokumenty a domnívají se, že by to měl Saša vědět. Pro lepší čtení je lepší znát předešlé knihy, aby jste znali vývoj hlavních postav, ale není to úplně nutné. Vše důležité autor připomíná. Jde určitě číst i samostatně. Celé se to hodně komplikuje a nevydechnete ani na jedné straně vyšetřování, bojíte se střídavě o Andreu i Alexandra. Zajímavá je postava Moniky, kartářky, která se stýkala s jeho otcem. A ještě jsem si oblíbila postavu policisty Přemysla Eliáše. Chování lidí v jednotlivých situací má autor detailně nastudované, proto to tak funguje…. Autor nám vykreslí napínavou, neodložitelnou atmosféru knihy, kdy nechápete, jak dokonale je příběh vymyšlený a uvěřitelný. Lidské postavy se skvělým zamotáváním případu do úplného finále, kdy si říkáte, jak to celé ukočíruje. A opět na konci knihy stojíte a tleskáte. Doporučuji a děkuji!!!

S tvorbou Antonína Mazáče jsem se seznámil zcela nedávno a jsem stále ještě překvapen tím, jak se u ní bavím. Byly časy, kdy jsem preferoval detektivky a kriminálky, pak přišla vlna severských krimi thrillerů, na kterou jsem také naskočil a která mi po čase přinesla i určité rozčarování. Najednou jsem měl pocit, že už se severské thrillery píší i v Jihoafrické republice, a jak se říká: "Čeho je moc, toho je příliš." Byl jsem z toho, že se žánr ubírá v podstatě jedním směrem, tak zklamán, že jsem se začal krimi literatuře cíleně vyhýbat. K autorově tvorbě jsem se dostal spíše náhodou, když jsem už nevěděl, co si vybrat u mého oblíbeného nakladatelství; tehdy padla má volba na Kapku hněvu a já jsem se nestačil divit. Antonín Mazáč tady totiž napsal první českou noirovku, kterou jsem kdy četl, a já jsem si musel okamžitě pořídit i předchozí díl (o kterém jsem původně vůbec neměl tušení). A teď nadešel čas už na třetí autorovu knihu. Skryté místo je pro mě jakousi fúzí detektivky a kriminálního thrilleru, vyšetřuje se po dvou nezávislých liniích, přičemž je jedna soukromá a druhá policejní, celá záležitost byla pro mě řádně napínavá, a protože autor ani náhodou nešetřil dějovými zvraty, nic jsem neodhalil dřív, než mi to bylo vysvětleno. A já jsem pro to velmi rád. Jo, jo, příběh mě naprosto vtáhl a já jsem si četbu opravdu užil. Knihu doporučuji a Antonín Mazáč doplní řadu mých oblíbených autorů.