Škola dobra a zla

Neuvěřitelné, tomu říkám fantazie za hranicí možného. Že se setkám s takovou originalitou místy bizardní, jsem opravdu nečekala. Bylo to jiné a klasikářům, tento kousek který neustále hranice mezi dobrem a zlem vytyčuje a přitom žádné nemá, nemusí sedět i já si chvíli zvykala. Ale pak nezbývá než obdivovat roztodivné detaily a občas postavy plné barev milovat i nenávidět, zvláště Sofie čtenáře zkouší. Ke konci autor v přemíře vjemů děj lehce topil. Skvělé, mírně uspěchané finále vše vynahradilo. Nedá se však nic výrazného vyčíst, rozjezd to byl úžasný a vše nás čeká až v díle dalším, na který se moc těším. Celkově stojí za to!

Velmi zvláštní kniha. Celou dobu jsem se snažila odhadnout, co je vlastní podstatou příběhu. Láska? Přátelství? Prohlédnutí? Žít šťastně až do smrti? Sofie je krásná, na první pohled milá a zdvořilá, Agáta chodí jako strašák, je jízlivá a protivná. Zdánlivě je jednoduché určit, kterou školu budou navštěvovat. Ale postupně shledáváme, že nic není takové, jaké se na povrchu jeví. Žáci ze školy dobra dokážou být pěkně zlomyslní, žáci ze školy zla zase naopak milý a soucitní. Jedni se učí, jak získat svůj šťastný konec, druzí jak porazit svou Nemesis a obrátit konec pohádky ve svůj prospěch. Zprvu jsem nad knihou moc dumala a brala ji jako pohádku. Přistupovala jsem k ní jako k Harry Potterovi a to byla velká chyba. Nejde o to projít školou a uvést se do nového života. Podstatou příběhu je ukázat, že zlo plodí zlo a ošklivost a dobro zase dobro a krásu. Že ten, kdo věří, že je ve své podstatě zlý, se jím skutečně stane. Že i když je někdo namyšlený, zneužívá přátelství druhého a jeho duše se zdá černá, nemůže být nikdy skutečně špatný, pokud pevně věří ve svou dobrotu. Jakým způsobem vnímáme sami sebe, tak nás vnímají i ostatní. Záleží, pro co se rozhodneme a to v životě budeme mít. Dobro a zlo nejsou jen černobílými pojmy. Když Sofie pláče a říká Agátě, že nechce být zlá, Agáta ji utěšuje slovy: "Ty nejsi zlá. Ty jsi člověk."

Jako bych se vrátila do svých Harrypotterovských let ^^

Neuvěřitelné, tomu říkám fantazie za hranicí možného. Že se setkám s takovou originalitou místy bizardní, jsem opravdu nečekala. Bylo to jiné a klasikářům, tento kousek který neustále hranice mezi dobrem a zlem vytyčuje a přitom žádné nemá, nemusí sedět i já si chvíli zvykala. Ale pak nezbývá než obdivovat roztodivné detaily a občas postavy plné barev milovat i nenávidět, zvláště Sofie čtenáře zkouší. Ke konci autor v přemíře vjemů děj lehce topil. Skvělé, mírně uspěchané finále vše vynahradilo. Nedá se však nic výrazného vyčíst, rozjezd to byl úžasný a vše nás čeká až v díle dalším, na který se moc těším. Celkově stojí za to!