Kniha pojednává o osobním rozvoji, ale není to čistá teorie, vše se dozvídáme v rámci příběhu o Tiborovi, který je na počátku úplně na dně. Objevilo se tam sice pár nelogických situací a drobností, které mi nesedly, ale kniha se mi četla výborně. Je to moje první zkušenost s tímto typem literatury a rozhodně nelituji. Nutí mě k zamyšlení.

Vždycky když se chystám napsat nepochvalný komentář, cítím se nesvůj. Říkám si: Zvládnul bys to líp? Nezvládnul, tak nekritizuj! Jenže já se taky nechystám nic vydat. Takže začnu klady. Je vidět, že autor má praktické zkušenosti s danou problematikou a velice dobře systemizované poznatky. Oceňuji i to, že do tématu osobního rozvoje organicky zapojil i lehkou ezoteriku (zákon rezonance, reinkarnace). Zajímavé jsou i odkazy na knihy k daným tématům, i když osobně bych spíš než na Moodyho Život po životě odkazoval spíš na Weissovu knihu Mnoho životů, mnoho mistrů a Musela jsem zemřít Anity Moorjani. Ale to je věc vkusu. Tím bohužel, z mého pohledu pozitiva končí. Na obranu autora je třeba říct, že většina mých výhrad nesměřuje ani tak k němu, jako spíš k práci vydavatelství Pointa. Styl jejich práce je neotřelý, ale výsledek je, alespoň v tomto případě, dost amatérský. Podobně jako u knih Jakuba Trpiše až překvapí, když je člověk konfrontován s faktem, že knihu viděl korektor nebo dokonce redaktor. A už se nedivím těm poděkováním, i věhlasných autorů, které vyjadřují příslušníkům těchto "neviditelných" profesí. Samotná osa příběhu není špatná, ale příliš zřetelně slouží jen jako podklad pro sdělování pravd (čímž nijak nesnižuji jejich užitečnost). O samotných hrdinech se toho až tolik nedozvíme, a to málo, co neslouží příběhu, ale mohlo by nějak navázat kontakt s nimi, je podáno velice suše a stručně. Takže nějaká identifikace s hrdiny se nekoná. A ten konec? To si autor připravuje půdu pro pokračování? Nelogičností, i když nijak podstatných, je taky poměrně dost. Tibor zjistí, že mu neteče voda, aby se vysprchoval, ale o několik odstavců dál si bez problémů vaří kávu. To si nabral vodu z toho sudu s dešťovkou, o kterém se zmiňuje? Například. Jazyková korektura? Já vím, že Ostrava je kraj razovity, ale proč se "ostravismy" (zavazí místo překáží, apod.) vyskytují v příběhu situovaném do Chorvatska (proč vlastně zrovna tam)? Si místo jsi mimo hovorovou přímou řeč je taky, zdá se, v pořádku... Překlepy, chybějící nebo naopak opakující se slova pak už vlastně ani moc nepřekvapí. Škoda, ta knížka není špatná, možná bych i o 4* uvažoval, přestože pro člověka, který už o problematice něco ví, je vlastně zbytečná. Ale pro seznámení, a koneckonců i jako návod pro práci na sobě, je dobrá. I když mentora nenahradí. Osobně bych, z knih podobného ražení, doporučil spíš Dokonalý život a Únik z průměrnosti od Pavla Vosoby.