Sing Backwards and Weep

Tahle kniha je teda fakt jízda. Podobně jako v devadesátkách, když se tu jako zjevení objevila muzika, o které tu autor vypráví. Muzikanti jsou nejspíš nádoby křehké, a tak drogám nedokázali říct ne. Je fajn, že svou jízdu Mark upřímně a bez zkrášlování popsal. K tomu použil jazyk, kterým běžně mluvil, takže ona syrovost řeči účinky četby ještě umocňuje. Vznikl tak velmi strhující příběh drogového mlýnku, který autora semlel asi i díky jeho dětství s autoritativní matkou. Je škoda, že je příběh muzikantského snu malinko uřízlý a nedozvíme se už zbytek životní cesty. Jeho skvělé písně jsem si neváhal vyhledat na Spotify a poslechnout si je.

Odposlechnuto na Českém rozhlase v podání výborného Jirky Vyorálka. Živelný,ničím necenzurovaný výlev Marka pálí jako žíravina, některé kapitoly mi navozují fyzickou nevolnost a pocit hnusu a zmaru jak jsou živé. A přesto mi ta upřímnost nedovolí strhnout sluchátka a prostě to trápení ukončit. Jsem zpátky v devadesátkách, jsem doma. P.S. Marku, vůbec se na tebe nezlobím,že jsi se u té garáže otočil na patě,myslím,že Kurtovi už bys stejně nepomoh. Už jste si to určitě vyříkali.