Sí, vole!

Před touto knihou jsem četla putování téhle partičky po Papui-Nové Guinei, které se mi líbilo mnohem víc. Snad proto, že se tam tak neřešilo dusno, které zákonitě musí mezi tak malou skupinou nastat ani Liškovo kakání. Popis prkýnka na nožičkách OK, ale to "kakání" už mě vyloženě sralo. Copak skoro 50letý chlap kaká? Pak mi také připadá dost pokrytecké rozplývat se nad životem těch chudáků, žijících v boudách a v potu tváře shánějících obživu, vyzvedávat jejich prostý život a vidět v jejich tvářích jen šťastné úsměvy a rozčilovat se na rozvojem turismu, který vlastně těm lidem umožňuje aspoň trochu si ten zdánlivě šťastný život zlepšit. Ono něco jiného je projíždět se na mašině a něco jiného tam celý život žít. Trochu se jim ta představa sesypala ke konci knihy, po rozhovoru s dvěma mladými matkami-prostitutkami. Ráda jsem si to přečetla, ale jednou stačilo. To raději cestopisy pana Stingla.

Vtipné čtení, zvlášť když jsem je viděla vyprávět o svých cestách naživo i v TV