Theatro vagamundos

Po tom, co projeli Střední Ameriku, se rozhodli pro druhý největší ostrov – Papuu Novou Guineu. Místo, které bylo dlouho neprozkoumané a žili tam kanibalové. Jak zvládnou dvouměsíční cestu tři cestovatelé, kdo a co se jim připlete do cesty a kdy měli na kahánku? Ponořte se do vyprávění a poznejte jejich dobrodružnou cestu. První cestu ze Střední Ameriky jsem viděla jako dokument, byla na besedě a pořídila i knížku Sí, vole! Tu jsem však ještě nečetla, ale po dočtení této se na ní určitě brzy chystám, bylo to totiž skvělé čtení. Kniha je psána jako deníkové zápisky a tím, že je píše každý sám, máme tak pohled na jejich cestu hned ze tří stran. Celý příběh je svěží, plný humoru, dozvíte se v něm spousta nového. Je samozřejmě i dobrodružný a napínavý. Hlavně je však napsán lidsky a nejednou byl i dojemný. Od začátku byl poutavý, od knihy jsem se vůbec nemohla odtrhnout a v podstatě jsem ji přečetla na jeden zátah. Celá kniha je krásně zpracovaná a nechybí zde ani fotografie. Rozhodně se chci podívat i na film, abych viděla, jak se vše odehrálo a zda jsem si to při čtení představovala stejně. Je skvělé, že se díky takovýmto knihám dostanu na místa, kam se jinak v životě nepodívám.

Já jsem si tuhle knížku užil, jak dlouho žádnou ne. Od překrásnýho zpracování až po skvělou sondu do duše Papui. Bavilo mě to a okamžitě vtáhlo tak, že jsem měl těch pár dní pocit, že to dobrodružství zažívám s Vandráky. Sympaticky upřímné a lidské cesty pojaté ne jako katalogový popis toho nejlepšího z exotiky, ale jako hloubavá a intimní pouť k srdci místních. Hrozně se mi to celé líbilo. Fakt jo. Díky Vandráci. Co bude dál?