Šepot kolibříka

Alexandra toho od života dostala naloženo víc než dost. A když říkám víc než dost, myslím tím opravdu hodně. Ztráta, alkohol, toxický vztah, násilí a nakonec událost, která jí během okamžiku změní celý život. Byly chvíle, kdy jsem si při čtení říkala: Tak už jí dejte proboha chvíli pokoj. A to je vlastně zároveň důvod, proč ode mě kniha nakonec nemá plných pět hvězdiček. Některých tragických momentů na mě bylo už trochu moc a místy jsem cítila, že příběh tlačí na emoce víc, než by vůbec potřeboval. Protože on je silný sám o sobě. Co se mi ale opravdu líbilo, byla Alexandřina cesta. Ne ani tak její fyzický boj po nehodě, jako spíš to postupné hledání sebe sama. To, že její nový život není o návratu k tomu, kým byla dřív, ale o přijetí toho, kým je teď. A že člověk může přijít o strašně moc, aniž by tím přišel úplně o všechno. A pak je tady Lukáš. Po tom všem, čím si Alexandra prošla, byl přesně tou lehkostí, kterou tenhle příběh potřeboval. Bavila mě jeho energie, humor i to, jak přirozeně k ní přistupoval. Možná je místy až podezřele dokonalý , ale tentokrát jsem mu to ráda odpustila. Hodně se mě dotkla také linka Gábiny. Právě ta ve mně po dočtení zůstala možná ještě déle, než jsem čekala. A když jsem si potom přečetla i slova autorky na konci knihy a zjistila, že některá témata nevznikla jen tak od stolu, celý příběh pro mě dostal ještě další rozměr. A nakonec ten kolibřík… Čím déle nad názvem přemýšlím, tím víc se mi líbí. Kolibřík má slabé nohy, protože je stvořený především k létání. A možná právě v tom je pro mě ukrytá celá tahle kniha. Život někdy vezme člověku možnost pokračovat tak, jak byl zvyklý. To ale ještě neznamená, že nemůže najít úplně jiný způsob, jak znovu „létat“. Šepot kolibříka pro mě nebyl dokonalým příběhem. Byl ale příběhem, který bolel, několikrát mě naštval, dojal a hlavně ve mně po poslední stránce něco nechal. A takové knihy mám vlastně nejraději.

Alexandře se během jedné chvilky změní život. Tragická nehoda zaviní smrt jejich rodičů a ona se ocitne sama, ztracená, opuštěná. Začne pracovat v supermarketu, kde potká Dalibora, staršího muže, který ji dá pocit bezpečí. Ale ani ten netrvá dlouho neboť se dostává do vztahu plného manipulace, alkoholu a násilí… Podaří se ji vzchopit a konečně zase začít žít? Tato kniha mě oslovila nejen svou nádhernou obálkou, ale i anotací, podle které to vypadá, že je to kniha přesně pro mě. Ráda čtu knihy o těžkých životních situacích, knihy o vážných tématech, o tom, kdy se hrdinové doslova perou o svůj život. O to víc mi je líto, že mi tato kniha nesedla. Od prvních řádků dostane Alexandra pořádně naloženo. Těch těžkých a naprosto nepředstavitelných životních situací ji autorka do cesty dala vážně hromadu. Ano, i takové životy jsou, ale já tomu tady nemohla vůbec uvěřit. Nedostaly se ke mně emoce a já spíše než soucit s hlavní hrdinkou, jsem si jen říkala: To jako vážně? A co ještě bude? No a pak přišla druhá půlka a najednou tu máme úplně jinou knihu, úplně jiný styl. Pro mě však už absolutně neuvěřitelný a těžce naivní příběh. Oceňuji, že autorka chce zviditelnit určitá témata, chce, aby se o nich mluvilo a abychom nebyli slepí vůči ostatním a problémům, které se tu dějí. Souhlasím a fandím, i přesto jsme se s knihou vůbec nepotkaly a já bohužel musím hodnotit průměrem.