Šepot kolibříka

Alexandra toho od života dostala naloženo víc než dost. A když říkám víc než dost, myslím tím opravdu hodně. Ztráta, alkohol, toxický vztah, násilí a nakonec událost, která jí během okamžiku změní celý život. Byly chvíle, kdy jsem si při čtení říkala: Tak už jí dejte proboha chvíli pokoj. A to je vlastně zároveň důvod, proč ode mě kniha nakonec nemá plných pět hvězdiček. Některých tragických momentů na mě bylo už trochu moc a místy jsem cítila, že příběh tlačí na emoce víc, než by vůbec potřeboval. Protože on je silný sám o sobě. Co se mi ale opravdu líbilo, byla Alexandřina cesta. Ne ani tak její fyzický boj po nehodě, jako spíš to postupné hledání sebe sama. To, že její nový život není o návratu k tomu, kým byla dřív, ale o přijetí toho, kým je teď. A že člověk může přijít o strašně moc, aniž by tím přišel úplně o všechno. A pak je tady Lukáš. Po tom všem, čím si Alexandra prošla, byl přesně tou lehkostí, kterou tenhle příběh potřeboval. Bavila mě jeho energie, humor i to, jak přirozeně k ní přistupoval. Možná je místy až podezřele dokonalý , ale tentokrát jsem mu to ráda odpustila. Hodně se mě dotkla také linka Gábiny. Právě ta ve mně po dočtení zůstala možná ještě déle, než jsem čekala. A když jsem si potom přečetla i slova autorky na konci knihy a zjistila, že některá témata nevznikla jen tak od stolu, celý příběh pro mě dostal ještě další rozměr. A nakonec ten kolibřík… Čím déle nad názvem přemýšlím, tím víc se mi líbí. Kolibřík má slabé nohy, protože je stvořený především k létání. A možná právě v tom je pro mě ukrytá celá tahle kniha. Život někdy vezme člověku možnost pokračovat tak, jak byl zvyklý. To ale ještě neznamená, že nemůže najít úplně jiný způsob, jak znovu „létat“. Šepot kolibříka pro mě nebyl dokonalým příběhem. Byl ale příběhem, který bolel, několikrát mě naštval, dojal a hlavně ve mně po poslední stránce něco nechal. A takové knihy mám vlastně nejraději.

Kolibřík je symbolem síly a vytrvalosti. Po dočtení téhle knihy jsem pochopila, proč. Příběh Alexandry není vůbec jednoduchý. Je tak bolestivý, že jsem z něj měla husí kůži. Sledovala jsem, jak se z nenápadných varovných signálů pomalu stává vztah plný manipulace, alkoholu a násilí. Mrazí mě při pomyšlení, kolik takových Daliborů chodí po světě. Alexandra si prošla věcmi, které by zlomily spoustu lidí. Přesto v sobě našla sílu jít dál. Nebyla dokonalá, dělala chyby a i proto na mě působila tak opravdově. Několikrát jsem se přistihla, že jí držím palce a doufám, že už konečně přijde chvíle, kdy bude moct být šťastná. Kniha se čte rychle, ale rozhodně to není lehké čtení. Emoce se na mě valily jedna za druhou a závěr mě dojal víc, než jsem čekala. Je to příběh, který bolí. Zároveň ale ukazuje, že i když člověk spadne až na úplné dno, tak pořád může najít sílu znovu se nadechnout. Knihu doporučuji všem, kteří se nebojí těžších témat a hledají příběh, na který jen tak nezapomenou.