Šepot kolibříka

Začátek knihy, první část jsem měla momenty, které jsem si říkala, že nejsou moc reálné. S rodiči se natolik pohádala, že spolu rok nemluvili, ale pak jí jejich smrt strašně zasáhla? Následné situace byli opět divné. Ale vzhledem k věku hlavní hrdinky asi ok. Najednou si člověk uvědomí, že je na světě sám, kór když nemá sourozence, další příbuzné, navíc v tak mladém věku. Další předěl, který mi maličko vadil, že po tom, čím jsi prošla s domácím násilím od svého bývalého přítele Dalibora nechala věcem volno. Ani policie za mě nenechá případ být, když se jedná o domácí násilí a mají jasné důkazy jako měli u Alexandry.  A pak jsme v nemocnici a Saša dostává novou šanci. Objevuje se fyzioterapeut Lukáš, který je anděl v chlapském provedení. Pomalými krůčky věří, že by mohla znovu začít žít. Jejich sbližování mi přišlo hezké a chemie fungovala. Autorka to se slovy umí a odteď jsem si příběh užívala.  Celou partu na rehabilitačním oddělení si nejde nezamilovat. Sebastian, Gábina, Majka a další. Prožíváte s nimi malé výhry i prohry a snažíte se s nimi vrátit do života. Ano, občas máte úsměv na tváři, ale většinou slzy v očích. Kniha se čte rychle, protože musíte vědět, jak to skončí. Na malé zádrhely jsem byla spokojená. Přesto ve mě maličko přetrvává pocit, že té bolesti tam dala až moc, aby ze čtenáře vyždímala maximum emocí.

Alexandra toho od života dostala naloženo víc než dost. A když říkám víc než dost, myslím tím opravdu hodně. Ztráta, alkohol, toxický vztah, násilí a nakonec událost, která jí během okamžiku změní celý život. Byly chvíle, kdy jsem si při čtení říkala: Tak už jí dejte proboha chvíli pokoj. A to je vlastně zároveň důvod, proč ode mě kniha nakonec nemá plných pět hvězdiček. Některých tragických momentů na mě bylo už trochu moc a místy jsem cítila, že příběh tlačí na emoce víc, než by vůbec potřeboval. Protože on je silný sám o sobě. Co se mi ale opravdu líbilo, byla Alexandřina cesta. Ne ani tak její fyzický boj po nehodě, jako spíš to postupné hledání sebe sama. To, že její nový život není o návratu k tomu, kým byla dřív, ale o přijetí toho, kým je teď. A že člověk může přijít o strašně moc, aniž by tím přišel úplně o všechno. A pak je tady Lukáš. Po tom všem, čím si Alexandra prošla, byl přesně tou lehkostí, kterou tenhle příběh potřeboval. Bavila mě jeho energie, humor i to, jak přirozeně k ní přistupoval. Možná je místy až podezřele dokonalý , ale tentokrát jsem mu to ráda odpustila. Hodně se mě dotkla také linka Gábiny. Právě ta ve mně po dočtení zůstala možná ještě déle, než jsem čekala. A když jsem si potom přečetla i slova autorky na konci knihy a zjistila, že některá témata nevznikla jen tak od stolu, celý příběh pro mě dostal ještě další rozměr. A nakonec ten kolibřík… Čím déle nad názvem přemýšlím, tím víc se mi líbí. Kolibřík má slabé nohy, protože je stvořený především k létání. A možná právě v tom je pro mě ukrytá celá tahle kniha. Život někdy vezme člověku možnost pokračovat tak, jak byl zvyklý. To ale ještě neznamená, že nemůže najít úplně jiný způsob, jak znovu „létat“. Šepot kolibříka pro mě nebyl dokonalým příběhem. Byl ale příběhem, který bolel, několikrát mě naštval, dojal a hlavně ve mně po poslední stránce něco nechal. A takové knihy mám vlastně nejraději.