Knížečka, spíš sešit s drobnými povídkami uveřejňovanými v Neviditelném psu, tomu odpovídá různorodost povídek. Někdy opravdu minipovídky, rozsáhlejší je humorně zaměřený Parvenu, ten mě ale zase tolik nechytl. Těžké hodnocení, některé povídky mě hodně oslovily, některé míň. Líbily se mi ty snové, lehce strašidelné a znepokojivé, kde sen, smrt a vědomí člověka mezi sebou prostupuje a čtenář váhá, zda se právě nachází ve vypravěčově snu, reálu nebo někde úplně jinde... Takže výborná povídka Blázen ve tmách chodí, dost se mi líbily i V domě mrtvého, O myších, kočkách - a lidech a Sen poté. Rozhovor s vítězem voleb je svým námětem trochu nekoncepčně zařazen, v roce 2020 mohlo být hodně vtipné a aktuální, dnes přece jen spíš vzpomínka, ale na druhou stranu ano, nevíme, co bude za dva roky... Váhám mezi tři - čtyři, nakonec hodnocení zvyšuji, protože ty dobré povídky se mi líbily hodně, budu si je pamatovat a tři hvězdy se mi přece jen celkově zdají málo. A možná taky, že ráda čtu příspěvky na Neviditelném psu, na autora a odkaz na jeho sbírku povídek jsem narazila právě tady. * "Čas běží, dumal stařeček, když sledoval jednou na terase stařenčina záda, jak dávala kočkám do misky. Vlastně je to ale stejné, jako by stál - cokoli, ať, už se to stane nebo nestane, jako by tu už předem bylo. Dynamické obrazy statické věčnosti, boží sen. A co víc, pomíjivost přináší jedinečný punc originality - žádný strom není stejný. Vlastní běh času je už jen jako ten vítr, který je nezúčastněný - o čem by si tak povídal Newton s Einsteinem? A Platón s Pascalem?"