Dočteno v angličtině, Liane Moriarty je prostě skvělá. Možná ne pro každého, ale já jsem se v ní rozhodně našla. U ní se mi stává velmi často to, co není úplně časté při četbě jiných autorů, a sice, že si říkám: "Jak je tohle možný? Přesně tohle mám taky tak, tohle jako kdybych napsala já, mám přesně stejný pocity i myšlenkový pochody, ona mě snad zná!!!" Znám málo podobných knížek, ve kterých mám tolik pasáží označených, protože se mi je prostě nechtělo jen přečíst a opustit. Prostě a jednoduše, díky mým zkušenostem, mému věku (náhodou jsem zjistila, že jsme s autorkou stejný ročník :-)) a životnímu postoji mi tato paní autorka úžasně "sedí" a ani jedna z jejích knih mě nezklamala, ba naopak. Sedmilhářky je úžasná, čtivá, skvěle napsaná kniha, je mi až líto, že jsem ji už přečetla, protože žádné další romány zatím autorka nenapsala... :-(.

Číst Sedmilhářky je jako nahlížet pod pokličku všech špinavých tajemství lidí z naší ulice. Proto je to tak návykové. A proto je to tak dobré. Autorka totiž kromě pikantností píše i o běžných problémech a skrze jednání svých hrdinek ukazuje, jak je v některých situacích lepší mlčet a v některých naopak mluvit. Řekl bych, že minimálně stejně dobré jako Na co Alice zapomněla a rozhodně lepší než Manželovo tajemství.