Sedm pohádek Antonína Langweila

Vskutku parádní publikace, které nechybí napětí, vtip, ba i poučení v ní najdete. Jsem si jistá, že v rukách schopných dospělých vynikne tak, jak paní Bečková zamýšlela. I nečtoucí děti mohou poslouchat, bavit se, nahlas uvažovat, kudy se bude ten nebo onen příběh ubírat, jak budou postavy jednat, jak by měly jednat… Dovedu si představit, že je knížka podnítí také ke tvoření. Ano! Stříhat, lepit, vybarvovat, vyrobit si kousek města, kousek té pohádkové atmosféry… Jen jim k tomu poskytnout vše potřebné. Jen je nechat se projevit. Samotné čtení však může představovat problém, protože drobné (a drobnější) písmo, protože velké množství postav, jakož i fakt, že děj neběží plynule, ale je přerušovaný rozhovorem pana Langweila s dcerami. To by mohlo někoho zaskočit, podobně jako neexistence uvozovek. // Za zvýraznění některých slov (necky, glejt, pukrle, louč, forman, mundúr…), některých míst (Koňský trh, Ostruhová ulice, Loreta,…) každopádně palec nahoru. Je dobře, že z textu vystupují. Souvisí se slovníčky. // Pokud jde o dvojstranu “Místa v pohádce a jejich proměny v reálné Praze“, kterou rovněž najdete hned za každou pohádkou, tady bude touha vyrazit ven asi nejsilnější. Je tu totiž mapa. :-) Tak co prohloubit znalost o hlavním městě i v tomto směru, tzn. společně naplánovat trasu, potrénovat orientační smysl a pak vlastní těla?! Za sebe vybírám “Vojenskou pohádku“, která se odehrává poblíž kostela sv. Jana Křtitele Na Prádle, což je shodou náhod jen pár metrů od tramvajových kolejí. Tou začnu. A pak, když popojedu směr Florenc, kdo ví, třeba sem napíšu ještě něco. Tentokrát o návštěvě Muzea Prahy, kde je Langweilův papírový model k vidění, neboť… ------------------------------------- CITÁT: Dívat se na tohle město by člověk vydržel hodiny.