Den jako buben, rok jako mlok…

Knížku jsem četl po Falešném Kafkovi a Příležitostných zoufalcích. Působí o něco méně "povídkově". Čtenář si klade o Jonášovi dost možná stejnou otázku jako skutečný zaměstnanec o skutečném představeném, který je Jonášovým předobrazem (jeho existence je naznačena v úvodní poznámce, ve skutečnosti těch předobrazů bude ovšem víc a všechny pozoruhodně podobné): jak může takový druh manažerů, potažmo lidí vůbec existovat? Ale zatímco čtenář se znamenitě baví, skutečný zaměstnanec vystřídá emocí mnohem víc. Charaktery jsou bravurně vykreslené a čtenáři, který má s podobným prostředím zkušenost, znepokojivě povědomé. Jonáš je ukázkový idiot (přijatelnější ekvivalent totiž těžko hledat), ale bůhvíproč dokáže vzbudit jisté sympatie (nejspíš proto, že "za to nemůže"). "Rozuzlení" nemohlo být jiné, aniž to dojem z knihy pokazilo: Čtenář si říká, že tak to dopadnout nemůže, ale, chyba lávky, přesně tak to obvykle dopadne. (A kolik je ti let a kde jsi předtím žil, čtenáři, že se divíš?) Zkrátka, další skvělý počin autorky, který nutí k přečtení na jeden zátah. Třeba mi autorka splní přání a napíše ještě podobnou sondu do zase jiného prostředí, kde ale nebývá o takovou absurdní a zároveň geniální "konfiguraci charakterů" nouzi.