Sebevražedný oddíl 6

Šestý sebevražedný oddíl navazuje na příběh a atmosféru předchozích dílů, což je dobře, protože jde o jednu z lepších rebirthových sérií. Vlastně dává smysl, že má Operační skupina X nějakou historii, i když je trošku nereálné, že to byli běžní lidé s tak neuvěřitelnými technologiemi už někdy ve 40. letech. Ale co se dá dělat, nicméně setkání s naším známým Sebevražedným oddílem stojí za to. Po přečtení pár dílů Harley Quinn jsem rád, že se celý komiks nevěnuje jen jí, protože pro mě v tomhle nikdy nebyla hlavní, i když je zajímavé sledovat ji po ztrátě Ricka (ale bohužel v tom příběh nejde moc do hloubky). Paradoxně je pro mě zajímavé sledovat běžné životy postav - Croc a June, Lawton a jeho dcera apod.. Naopak akční scény trošku haprují od stále opakovaných zápletek po tak trošku bordel a změť všeho možného. Opravdu by je zabilo jednou nechat Enchantress bojovat? Protože po šesti dílech je zkrátka pravidlem vyřadit ji jako první, aby nebyl Oddíl příliš mocný, a to je škoda. Vtípky byly tentokrát slabší, ale některé byly dobré, třeba že Croc šavlil. No a starý Sebevražedný oddíl, musím říct, že mě příliš nezaujal a neoblíbil jsem si nikoho z nich, jen musím zvýraznit hezkou část s podstatou Sebevražedného oddílu: "Byli jsme Sebevražedný oddíl. A pořád jsme!" - celkově z tohohle dílu srší hrdinství a úvahy nad tím, co dělají hrdinové, a co padouši, a to celý komiks pozvedá nad běžnou řežbu. K ději asi nic moc výtky, ale ani nic moc pochvaly. Je to vcelku klasika. Zápletka s "vetřelci" se mi líbí, ale Rudou vlnu jsem si představoval jinak a trošku silnější. Trezor s kosmickými zločinci jsem si taky představoval jinak, minimálně více plný nějakých ufonů a technologií? Protože jediné se objevilo to zrcadlo, a to byla laciná rychlovka jak někoho vrátit do hry, škoda.

Pravdupovediac, vzhľadom na bizarnosť jednotlivých antagonistov som to čakal ešte o veľký kus nepredvídateľnejšie a bláznivejšie. Toto bolo skôr ako základná škola na výlete, ktorej členovia si každý dajú úplne na dne z frťana a sú na šrot, ale stále je to len základná škola. Napriek tomu sa mi to celkom páčilo a bavilo ma to. Nejaký ohromujúci zázrak to nie je, ale od vecí treba čakať logické záležitosti (inými slovami, ak je jednou z hlavných postáv Jokerova bývalá s megakladivom a dvojmetrový krokodílí muž, tak to asi nekandiduje na Nobelovu cenu za komiks). Čo sa kresby týka, najviac mi sadli retro nakreslené pasáže z obdobia krátko po Druhej svetovej (trochu mi pripomenuli Nové hranice z DKK). Potešia dve atraktívne prostredia, ktoré sa plynulo striedajú (stará obrovská vesmírna stanica a pozemské pohrebisko lietadiel v Nevade).