Pivař a Blondýna

Tato kniha je určena pro začínající pivaře/pivařky, kterým poodkryje obdivuhodný svět různorodých stylů a chutí piva a obeznámí je se základními věcmi okolo. I já jako člověk, který piva recenzuje podobně jako knihy na těchto stránkách, jsem se pár věcem přiučil. Zároveň by si knihu měli přečíst i pivaři, kteří si myslí, že ví o pivu všecko, zatímco celý život chlemtají jen to jedno svoje. Pivní rozmanitost je totiž velkolepá a vydat se poznávat její různé podoby a krásy je hotová dobrodružná cesta.

Jedná se o jeden ze sedmi knižních titulů, jejž jsem si nechal v době zavřených knihkupectví doručit kurýrem České pošty rovnou domů. Nelituji! Jak pana Jakla, tak paní Kovářovou znám, respektive jejich životní postoje. On, coby blízký přítel Havlův a později dokonce Klausův, ona, žena jež se cítí být feminou, hájící tradiční uspořádání rodiny a manželství. Do chvíle, kdy Jakl přinesl několik vzorků různých piv v plechových lahvích Xaverovi Veselému jsem neměl párů, že má tuto „národní" kratochvíli tak v lásce. Jeho znalostí odborných termínů, většinou vycházejících z anglického jazyka jsem mile překvapen. Ano, i já jsem věděl, že chmel není tím klíčovým semenem či zárodkem pro finální podobu a stálost piva, ale dopodrobna vylíčené klíčení ovsa, žita, ječmene či několika libozvučnými průpovídkami vykreslené zhotovování kvasinek, to je skutečně krásné ozdobení útlého spisku. Zatímco tedy Jakl hovoří věcně o pivech a snaží se svou žačku Kovářovou něco doučit, ona- pilná studentka věcí zlatavého moku hltá ony rady, kdežto je sama umravňuje a ověnčuje svými historkami z pivoték. Oba poměrně plodní autoři své strofy píší krásnou češtinou, nechybí zde nadsázka, umělecký přehled i pohled do historie. Vyjma zodpovězení několika faktů, o kterých jsem neměl šajna, se mi skýtá nečekaná příležitost: konečně přestat pít třeba pět piv v kuse stejné ráže, aniž bych mezitím něco dobrého (Jakl říká, že to může být cokoliv, včetně cukrovinek) zakousl. Zároveň to chce lepší informovanost hostů restaurací, kdy často nevíte, co vaše hrdlo právě pozřelo, ačkoliv na nápojovém lístku je psaná stupňovitost piva. Zkrátka a jednoduše: pijme pivo, buďme na něho hrdí, ale neničme si bezmezně játra a mozek. Pivo se dá ochutnávat, pěstovat, nabízet a především neustále inovovat. Tak ať slouží, pivařům a blondýnám zdar! 90%.

Zatímco velké pivovary zaslepeně a téměř výlučně jedou svá sice často pitelná, avšak beznadějně zastaralá piva, která nesnesou konkurenci, supermarkety jejich pivní klasiku nabízejí ve velkém, a téměř nic lepšího neznají, a konzervativní konzumenti se rozhodují podle ceny, a pijí patoky v petkách, v Česku řádí pivní revoluce. Láska k pivu, invence, řemeslný fortel a snaha najít svatý grál piv se vzájemně snoubí, a přinášejí skvělé výsledky. Minipivovary dneska vyrábějí zdaleka nejlepší piva, jaká lze u nás ochutnat. Pravda, často jsou to piva u nás cizí, ale je tak báječné zjistit, kolik druhů piv a kolik pivních chutí vůbec existuje. Tato kniha částečně vysvětluje, proč je dobré se na dovolené a na cestách zastavit u každého minipivovaru, a ochutnat, co nám sládek přichystal. Občas se netrefíme, ale zaručuji vám, že někdy narazíte na takové kousky, že budete litovat, že je stále tak obtížné se k takové lahodě doma dostat. Při návštěvě Prahy doporučuji navštívit Beer Time u Anděla, majitel i obsluha jsou fajn lidé, a snad každý si vybere z těch skvělých pivíček. Snad se časem podobné podniky objeví v každém větším městě. Ať žije Velká pivní revoluce v Česku! Na zdraví!