Sběratel světů

Román utkaný ze všemožných příběhů, kultur a chutí Orientu, po kterém putuje Richard Francis Burton a pokouší se "splynout s davem" v Baródě, Sindhu i Hidžázu a později pátrá po pramenech Nilu ve východní Africe. Byl pravým opakem stereotypního Brita druhé poloviny 19. století, jenž si arogantně podmaňoval (politicky i kulturně) svět, hrál uprostřed džungle pólo, a nechal se obskakovat sluhy jako sáhib. Burton se "štítil té mazlavé otupělosti života, odmítal se pročekat průběhem služby a existovala jen jediná možnost, jak nepromrhat svůj život: učit se řeči". Jako mladý koloniální důstojník v Indii pronikl tak hluboko do místních jazyků i zvyků, že splynul s prostředím a získával pro impérium cenné informace jako špion, později v přestrojení dokonce vykonal pouť do Mekky (a napsal o tom knihu). Také do angličtiny přeložil Tisíc a jednu noc či Kámasútru a jako první běloch na objevitelské výpravě spatřil jezero Tanganika. Novodobým "sběratelem světů" je ostatně i sám Ilija Trojanow, jenž se sice narodil v Bulharsku a vyrostl v Německu, ale (podobně jako Burton) žil v Indii, vykonal hadždž a pěšky prošel Tanzanii. Orientální svět ho zjevně ovlivnil a styl románu je zvláštní kombinací německé preciznosti a orientální rozvleklosti, různí se vypravěči i časové roviny, mísí se věcné vyprávění s poetickými a snovými pasážemi, až si čtenář někdy připadá jako na nepřehledném bazaru kdesi v Arábii. Čtení to ztěžuje, občas uniká podstata příběhu, ale tak se zkrátka v těchto kulturách vypráví. V jádru románu je otázka, nakolik je vůbec možné proniknout do cizího prostředí a ponořit se do světa jiných lidí, osvojit si jejich náboženské a kulturní zvyky a hodnoty. "Když přijmu identitu někoho jiného, pak mohu cítit, jaké to je být jím," říkal Burton jako snad jediný člověk, jemuž se to povedlo. (8/10)

Fascinující čtení: přenáší čtenáře okamžitě skoro o dvě století zpět v čase, do (stále) exotických prostředí (Indie/Pakistán, východní Afrika, Arabský poloostrov), se všemi zvyky, krásou, ošklivostí, vůněmi, pachy, chutěmi, prostě komplexními vjemy. A pochopitelně náboženstvím - křesťanství, hinduismus, islám, vše se mísí a bojuje mezi sebou stejně zuřivě tenkrát, jako dnes. Kontrast kultur (včetně sexuality), jazyků a víry byl obrovský, zejména z pohledu kolonistů, Britů. Samozřejmě autor je veskrze současný, takže pouští do svého textu i svůj názor, nadhled, odstup, i pár anachronismů - např. hledala jsem, zda "noc dlouhých nožů" neměla nějaký prapůvodní význam (stejně jako svastika nebyla žádným hitlerovským vynálezem, ani inovací, spíš nestoudnou krádeží), ale asi nikoli. Zvykla jsem si na autorův styl, kdy chronologický děj se neustále střídá s o mnoho let pozdějším vyprávěním nejstaršího místního (indického) Burtonova sluhy (do doporučujícího dopisu), který s ním absolvoval leccos, i Anglii navštívil. Burton byl vskutku originál každým coulem, zvídavý, učenlivý, i když z příběhu nevyplývá snadno a jednoznačně jeho osobnost, předsudky, nesouhlas, či naopak zájem. Jeho přínos v oblasti znalosti neznámých končin, překladů z orientálních jazyků a samozřejmě i špionské činnosti byl a je obrovský. Rozhodně stojí za to se o něm a jeho sebraných světech něco dozvědět.