Šarlotina pavučinka

Laskavý a něžný příběh o jednom netradičním přátelství. Slavnou knihu E. B. Whitea Šarlotinu pavučinku si oblíbili malí čtenáři natolik, že se dočkala několika filmových zpracování. Jako dítě jsem zhlédla počin z roku 2006 s Dakotou Fanning v hl. lidské roli, a poněvadž se mi líbil, řekla jsem si, že dám šanci i knize. Pro ty, co toto dílko neznají - jedná se o příběh malého pašíka Wilbura, který jen taktak unikne smrti, poněvadž se narodil jako nedochůdče. Před hrozným osudem ho zachrání malá holčička Fern, která si ho vezme k sobě domů a s láskou o něj pečuje. Když Wilbur povyroste, rodiče Fern ho přemístí na statek pana Zuckermana. Tam se Wilbur seznamuje nejen s hospodářskými zvířaty ale i s vychytralým krysákem Templetonem. Tito tvorové mu sice dělají ve stodole společnost, nicméně Wilbur si s nimi nerozumí natolik, aby je považoval za blízké přátele. A to je přitom jeho velké přání - najít si skutečného kamaráda. Tato tužba se mu vyplní, jakmile potká pavoučici Šarlotu. Jeho radost z přátelství však nedokáže přemoci strach, který se ho zmocní, když zjistí, že ho farmář vykrmuje, aby si na něm výhledově pochutnal. Co teď s tím? Má nečinně čekat na svůj hrozný konec? Patrně by mu nic jiného nezbylo, kdyby neměl na své straně výjimečnou osminohou kamarádku. Ta mu slíbí, že nedopustí, aby ho farmář zabil. Jenže jak svůj slib dodrží, když je jen malým tvorečkem? Znovu se mi potvrdilo, že staré klasiky mají co do sebe. Autor nám nabídl neidealizovaný pohled do světa hospodářských zvířat. Samozřejmě je to vše popsané úměrně dětskému věku, ale i tak velmi oceňuji jeho snahu ukázat život takový, jaký je. Se všemi krásami, radostmi, starostmi a tvrdými nesmlouvavými skutečnostmi. Líbilo se mi, jak vykreslil jednotlivé charaktery zvířecích i lidských postav. Každý tu měl své místo i úlohu v příběhu. Šarlota - moudrá, klidná a světaznalá, Wilbur - trochu jednodušší leč zvídavý a srdečný tvoreček, krysák Templeton - nerudný a vypočítavý pletichář, Fern, která byla zpočátku odvážná a vnímavá, leč v průběhu příběhu "bohužel" vyrostla a už svět neviděla stejně. Koneckonců jako drtivá většina dospělých, však víme... Příběh se dobře četl a svižně ubíhal. Byl protkaný zajímavými a moudrými myšlenkami, takže i dospělí čtenáři mohou nad lecčíms přemýšlet. Především nad tím, že se přátelství může zrodit na nečekaných místech mezi diametrálně odlišnými bytostmi, že i ti nejnepatrnější a na první pohled nejslabší tvorové mají své důležité místo ve světě a v koloběhu života a že se i malý skutek laskavosti může proměnit ve velkou věc. Neméně chválím i hezké ilustrace, které tomu dodaly ten správný šmrnc. Vskutku krásné dílko. Moc doporučuji malým i velkým čtenářům.

Kniha psaná v roce 1952 a já si naprosto dokonale mohla představit, jak to všechno vypadalo, fungovalo. Krásná kniha o pašíkovi Wilburovi a o jeho přátelích. O tom, jak si přátelé pomáhají, o tom, jak přátelství zanikají, o tom, jak i téměř nepřítel může být trochu i přítelem. Bylo to krásné čtení, Wilbura miluju a sama bych chtěla svého (né na slaninu!) a Šarlotu jsem si moc oblíbila, od teď asi budu na pavouky nahlížet o malinko jinak. :) Nejvíc mě překvapila změna Fern, z počátku trávila u svého kamaráda téměř každou chvíli, zvířatům rozuměla, věděla o čem mluví (a ta pronesená myšlenka ohledně porozumění zvířecí řeči se mi zalíbila, škoda, že to tak opravdu nefunguje :) ) a pak, díky chlapci, naprosto otočí, nereaguje, nerozumí. Vlastně mě to nepřekvapuje, no ale zároveň jo, chápeme se ? :D Bylo to krásné čtení, a já jsem ráda, že mám tento krásný restík za sebou. Kniha obsahovala nádherné obrázky.