Sandman Domeček pro panenky

Panečku! Až teď mě Sandman opravdu uchvátil a samozřejmě, že mrazivá atmosféra Obilné konference na tom má svůj nemalý podíl. Ale bude to asi i tím, že je Domeček oproti prvnímu dílu kompaktnější, dějem i stylem. Gaiman už netestuje, v jakém kontextu bude postava Sandmana nejlépe fungovat, už mu buduje žánr vlastní a jedinečný. Pořád trochu bojuju s kresbou, která mi místy připadá odbytá, ale možná by dokonalý realismus k téhle sáze ani neseděl. Každopádně na moje hodnocení to má pramalý vliv.

Oproti první knize prakticky nemusím měnit hodnocení. Velice drsná až hororová fantazie a množství nápadů, tentokrát i těch grafických (toto "udržování čtenáře v pozornosti" já opravdu můžu). Zlepšila se kresba a ubylo propojení mimo Sandmana. A ještě více jsou vidět povedené hrátky jednotlivých sešitů v rámci příběhu celé knihy. A, jak jen to jde u nenormálního Sandmana říct, je Gaiman trochu více nohama na zemi, než zfilmovaná adaptace.