Nikdykde

Milá, trochu dobrodružná a tak akorát humorná fantasy pohádka z Podlondýna. Nevěděla jsem co mám čekat a je pravda, že začátek nebyl moc slibný. Ale pak se to rozjelo a zalíbilo se mi to. Podívám se i po jiných knihách autora.

Pěkně vymyšlený svět, strašně mě to bavilo, Gaiman nemůže obyčejnou věc popsat jedním obyčejným slovem, ale několika neobyčejnými. Naprosto mě tím dostal. Jsem nadšená.

Po Zatmění (třetí díl Stmívání) jsem měla chuť na pořádné fantasy. Tak jsem sáhla po Nikdykde, které jsem měla doma, že aspoň bude o jednu nepřečtenou domácí knihu méně. Anotace, zdejší hodnocení a pověst této knihy mě velmi lákaly. Fantasy není zrovna můj nejoblíbenější žánr, ale mám ho ráda. Mám ho ráda tehdy, když mě kniha dokáže opravdu zaujmout, má úžasný svět a příběh baví. Což tady tak úplně nefungovalo. Bavil mě začátek. Občas jsem se zasmála. Po pár prvních kapitolách jsem se začala ukrutně nudit. První polovinu jsem četla týden a musela se do ní nutit. Každá přečtená strana bolela. Odpočítávala jsem strany do konce kapitoly, abych už konečně byla na konci. Na nějaké dvou sté stránce se příběh rozjel a já se nemohla odtrhnout. Poslední třetinu jsem přečetla na jeden zátah. A ten příběh... Nevím proč, ale nebylo tam nic moc, co by mě táhlo dopředu. Vlastně mě rozuzlení přestalo po pár stranách zajímat. Je pravda, že na odhalení jsem reagovala, "to si děláš pr..." To mě překvapilo velmi. To ovšem nic nemění na tom, že jsem tu knihu chtěla s každou stránkou odložit a už na ní nikdy nesáhnout. Že by to bylo stylem? Těžko říct. Světlou stránku pro mě byli pan Croup a pan Vandemar. Tato dvojice byla osvěžující a pasáže tohoto dua udržovaly mnou pozornost. Bez nich bych to asi nedočetla. Ostatní obyvatelé Podlondýna byli více či méně zajímaví. Rozhodně mnohem zajímavější než hlavní hrdina. Richard mi tam přišel tak nějak navíc. Přiznám se, že tam bylo pár věcí, které jsem nepochopila. Možná jsem něco zásadního nepostřehla, protože jsem těžko držela pozornost prvních dvě stě stran. Třeba tam i některé mnou nepochopené věci vysvětlené byly. Jenže mám takový dojem, že ani autor nevěděl, jak co pořádně funguje a proč se některé věci staly. Suma sumárum – dobrý začátek, strašný prostředek, skvělých pár stran před koncem, pár fajn postav. Takže slabší průměr – 2*. Dva "dodatky" v mojí verzi byly super a přihazuji ještě 1*. Takže celkem 3*. Když o tom tak přemýšlím - možná by povídky z tohoto světa byly lepší...

Je to moja prvá kniha od tohto autora a veľmi som sa na ňu na základe recenzií tešila. Námet bol zaujímavý, avšak miestami som sa musela do čítania nútiť. Potom ale prišli časti, ktoré som prečítala jedným dychom. Zároveň som mala pocit, akoby bolo príliš veľa nápadov na jednu knihu takéhoto rozsahu a tým pádom mnoho vecí, ktoré sa dali krásne rozviť, bolo prebehnutých veľmi povrchne. Pan Vandemar a pan Croup boli super, jedny z najlepšie vykreslených záporných postáv, aké som mala možnosť spoznať. De Carabas bol tiež zaujímavou postavou. Vzhľadom k tomu, že je to fantasy žáner som čakala podrobnejšie vysvetlenie sveta a jeho fungovania. Myšlienka vytvoriť takýto svet po Londýnom je originálna a autor má úžasnú fantáziu. Škoda, že z tohto sveta nebolo viac častí, možno by bol priestor na hlbší príbeh. Celkovo som však z príbehu mala dobrý dojem :-)

Milá, trochu dobrodružná a tak akorát humorná fantasy pohádka z Podlondýna. Nevěděla jsem co mám čekat a je pravda, že začátek nebyl moc slibný. Ale pak se to rozjelo a zalíbilo se mi to. Podívám se i po jiných knihách autora.