Samota

Ač jsem sám vegetariánem, musel jsem se souhlasně smát s Brunovo vlnou nenávisti vůči těm vegetariánům, kteří vám svůj názor neustále cpou do chřtánu, až je chtě nechtě začnete nesnášet. A to je přeci známka dobře napsané knihy, což? Bruna sere spoustu věcí, až s komickou pravidelností začíná své proslovy "Tohle a tohle mě štve, protože..." a už se stěží zastaví a nezastaví ho ani odstavce, protože ty jsou v téhle knize asi 4. Zdánlivá hutnost textu ale v ničem neubírá na kvalitách, naopak, jedná se prakticky o nekonečný vnitřní monolog napasovaný na příběh jedné podivuhodné dovolené a je to taková smršť a černá sranda a uspokojovadlo všech skrytých zkažených stránek vaší duše, že jsem stěží odlepoval oči od stránek, a to ne kvůli tomu, že rád dočítám na konec odstavce. S Brunem bych v reálu nejen pro jeho oblíbenou samotu na skleničku nešel,přesto jsem musel s jeho kritickým, velmi velmi kritickým pohledem občas souhlasit. Vždyť je to často tak jak říká, žijeme ve společnosti absurdity a debilů. Díky Huberte Klimko, že jsi mi to připomněl, já jdu seřvat nějaký zasraný pejskaře!

Četl jsem, že Klimko-Dobrzaniecki často své romány obohacuje autobiografickými prvky. Jestli je pak Bruno jeho předobraz, tak musí být opravdu "zajímavá" osobnost. Spíš než osamělý, mi hlavní hrdina přišel jakoby odtržený od reality tou svojí misantropií. Neměl rád přistěhovalce, židy, protože jeho bratr konvertoval k judaismu, děti, protože on jako dítě strádal... Neměl rád nikoho, kromě sebe a to ho dělalo osamělým. Svým způsobem mi ho bylo líto a na druhou stranu jsem jím zase pohrdal. Bylo jednoduché žít takový život, když nemusí chodit do práce a vydělávat si na živobytí a tím se setkávat nuceně s ostatními členy společnosti. Prvních pár desítek stran je to spíš jako výčet věcí, co nesnáší a kterými pohrdá, ale jakmile se mu přihodí ta nenadálá událost, bavilo mě, jak to neumí zpracovat. Bohužel knihu kazí totální absence odstavců a kromě tří stránek kdesi uprostřed i uvozovek v přímé řeči, což z textu dělá docela solidní guláš. Nevím, jestli to byl záměr autora anebo chybka či lenost editora u Větrných mlýnů, ale nemile mě to překvapilo.