Šakal

Šakal: Nadčasová klasika, která i po letech drží v napětí Návrat k osvědčeným autorům po letech bývá občas riskantní – člověk se podvědomě bojí, že to, co ho dříve fascinovalo, podlehne zubu času. V případě kultovního románu Den pro Šakala od Fredericka Forsytha je ale výsledek opačný. I když je příběh z dnešního pohledu poctivé RETRO, funguje stále naprosto dokonale a připomíná, proč Forsyth patří k absolutní špičce žánru. Forsythův styl stojí na spisovatelské přesnosti. Přípravu atentátu na francouzského prezidenta Charlese de Gaulla nesleduje jako přehnanou akční podívanou, ale s chladnou, téměř dokumentární detailností. Čtenář dostává precizní exkurz do řemesla 60. let: od získávání falešných identit přes konstrukci atypické zbraně až po chladnokrevnou logistiku neznámého zabijáka. Právě tato analogová éra – bez mobilních telefonů, satelitů a kamerových systémů – dává románu neopakovatelné kouzlo. Vše stojí na čisté inteligenci, lidském faktoru, dedukci a perfektním plánování. I když je historický výsledek předem známý, Forsyth dokáže budovat napětí s chirurgickou přesností. Paralelní sledování chladně kalkulujícího Šakala a mravenčí, vytrvalé práce komisaře Lebela vytváří strhující šachovou partii, od které se nelze odtrhnout. Den pro Šakala stárne s obrovskou elegancí. Není to jen nostalgická vzpomínka na čtenářské začátky, ale důkaz poctivého spisovatelského mistrovství. Kniha svůj účel i dnes plní vrchovatě a jasně ukazuje, že skvěle vystavěný thriller nepotřebuje moderní technologie k tomu, aby udržel čtenáře v šachu od první do poslední stránky.

Napínavá kniha, napriek tomu, že pointa je jasná od prvej strany. Dobre napísaný text, opisy postáv, prostredia, histórie, zdôvodnenia... a odstavcami ako tento sa môže Forsyth aj Orwelovi rovnať : "...že ten istý Francúz pred ôsmimi mesiacmi v pozlátenej sále Elyzejského paláca odmeranými a zvučnými vetami rozmetal nádeje britského ministerského predsedu, že sa mu podarí zavŕšiť politickú kariéru vstupom do EHS, aby mohol pokojne odísť na odpočinok, lebo sa mu splnil celoživotný sen. Alebo možno iba rozmýšľa o uplynulých mučivých mesiacoch, keď výpovede kupliara a kurtizány spôsobili takmer pád britskej vlády. Je to už starec, narodil sa a vyrástol vo svete, kde pre dobro a zlo boli isté meradlá. On im veril a správal sa podľa nich. Teraz sa však svet zmenil, prišli noví ľudia s novými myšlienkami a on patrí minulosti. Pochopil, že teraz platia iné meradlá ktoré o iba váhavo uznáva, ale si ich neváži? Keď hľadel na trávnik, možno tušil, čo mu budúcnosť chystá. Chirurgický zásah nemožno už dlhšie odkladať a to bude značiť aj odchod z politickej scény. Skôr alebo neskôr vezmú osud sveta do rúk noví ľudia. Vo veľkej časti sveta sa už ujali moci. Ale podarí sa ho zmocniť aj kupliarom, pobehliciam, špiónom a ... vrahom? "