Dirk Pitt dostal poměrně jednoduchý úkol: odhalit příčinu znečištění řeky Nigeru, které hrozí ekologickou katastrofou nebývalých rozměrů. Že bude přepisovat americké dějiny, objevovat slavné, dávno ztracené aviatičky, nebo s pouhými čtyřiceti muži zásahové jednotky OSN bojovat proti celé tisícihlavé maliské armádě generála Kazima, ho jistě nenapadlo ani ve zlém snu. Už se skoro stalo pravidlem, že Clive Cussler hned na úvod nadhodí téma, které pak s obsahem zbytku knihy v podstatě nijak nesouvisí, přičemž ho znovu vytáhne až na samém konci celého vyprávění, kde mu uštědří úder basebalovou pálkou a nechá na vás se s tím popasovat. Klamání tělem má autor skutečně zvládnuté na jedničku. Zatímco přemýšlíte, co měla znamenat ona hrdinská plavba konfederačního bitevníku Texas, před očima se vám odvíjí příběh, který sálá vražedným pouštním horkem, slibuje zničení veškerého života na zemi a samozřejmě neopomene chřestit zbraněmi všech možných kalibrů. Na jednu stranu je Sahara jedna velká dobrodružná jízda s plynovým pedálem na podlaze, nemilosrdná a bez skrupulí uhánějící vpřed, na stranu druhou vás napadá, zda má ten příběh takovou jiskru a potenciál, aby se k němu chtěl člověk ještě někdy vrátit a přečíst si ho, byť s menším nadšením, znovu. Po dlouhé diskuzi se svým svědomím hlasuji pro „ne“. Takže standardní zábava s několika úchvatnými scénami, která pobavila, ale do paměti se výrazně nezapsala.

Po dočtení se mi připomněl vtip o Chucku Norrisovi, jak se narodil ve srubu, který si vlastnoručně postavil. A k tomu lehká parafráze, že Dirk Pitt se v něm narodil také, bezprostředně poté, co Norrise vystěhoval. Bohužel musím konstatovat, že celá série má klesající tendenci. Z tohoto románu jsem zklamán. Autorovi bych odpustil takové maličkosti, jako že Pitt šestákem dokáže odšroubovat kryt vzduchotechniky rychleji, než mechanici ve formuli 1 vymění pneumatiky (s lehkou nadsázkou), či to že se improvizovaně postaveným katapultem trefí každou ranou barelem do jedoucího cíle, ale neodpustím mu to množství náhod a obrovské porce štěstí, které zvláště v tomto díle používá. Prostě zde platí, že méně někdy znamená více. A více tedy už není třeba dodávat.