Černý vítr

Trochu jako rodokaps, "velké" literatury se u tohoto autora nedočkáte. Jeho parketa je v líčení námořních operací a v tom je myslím dobrý. Neurazí a někdy i potěší.

Sjednocení Severní a Jižní Koreje má Kong Te-džongovi dopomoci k ekonomickému ovládnutí země a uspokojit jeho politické choutky. Že přitom zemřou tisíce nevinných lidí, ho ani v nejmenším nezajímá. Spíše naopak. Žádná podlost a špinavost mu nejsou natolik cizí, aby jich k dosažení svých cílů nepoužil. Zdá se, že s nástupem mladší generace Cusslerových hrdinů, ustoupila stará garda jednou provždy do pozadí a otěže dobrodružství převzala horkokrevná mládež, která nicméně jako by z oka vypadla svým rodičům. Dirk mladší je nachlup stejný jako jeho otec, a to do nejmenších podrobností včetně vždy přítomného humoru, frivolnosti i barvy očí. Jde to dokonce tak daleko, že i nesmrtelný Al Giordino má svůj stín v podobě podobně odvážného a nezdolného Jacka Dahlgrena. Na jednu stranu má člověk jistotu, že dostane přesně to, co si předplatil, na druhou je však na místě postesknutí, že do zajetého schématu ani s výměnou protagonistů nezafoukal čerstvý vítr. Tím spíše, že na knize se autorsky podílel i Cusslerův syn, symbolicky pojmenovaný Dirk. Show prostě musí pokračovat, a proč měnit něco, co stále dost dobře funguje. Alespoň v rámci nastavených mantinelů. Chcete-li svého trademarkového sympaťáka (byť v mladším vydání) a jeho porci frajeřinek, jste správně…