Rýmované komentáře

Karel Kryl je u nás doma známý především jako písničkář a básník, úmyslně jsem použila slovo písničkář na prvním místě, protože tak je tu nejznámější, je ale především básník, a to velice trefného slova. A to není všechno, Karel Kryl byl také cíleně a velmi přesně mířící komentátor, nejen politického, spíš se hodí říct společenského, dění. Krylovy texty totiž úplně bez problému obstojí i bez hudebního „podkladu“ :-). V téhle útlé, tematické knížečce, která se věnuje jen krátké etapě Krylova působení právě jako komentátora, žurnalisty působícího víc jak 20 let v rozhlase, přibližně mezi lety 1980-1990, máte možnost seznámit se s jeho trefnými a přesnými komentáři ... a i když Kryl míří velmi kriticky do naší společnosti ... nemůžu si pomoct, i ta jeho kritika je stále tak poeticky znějící :-) ... a co je důležité ... všechny ty verše, jsou nadčasové, možná spíš bohužel, se tak lehce trefují i dnes ... „Západem cloumá nejistota a klesá cena oběživa, Burza – zas jednou – neduživá A proletáře tlačí bota, Když mění dolar za dináry. Číňané mění premiéra, Francouzům chudne Riviéra, neb dělník lítá na Kanáry. Afrika chcípá z podvýživy, Gorbačov čeká na Godota. Jen u nás – jásot Karla Gotta ...“ /listopad 1988/ „Čas scelil rány. Jizvy ještě bolí. Opilý Lautrec kreslí na ubrusy václavské kopí s pláštěm Jana z Husi v době, jež ještě věří na symboly...“ /listopad 1988/ „Nad zemí prodanou větry až přivanou oblaka, zelená z žíravin, vlasy tvé havraní uchopím do dlaní: z prstenu zaplane vltavín, snítka nachových plodů rozčeří vodu – navzdory – posté pak na břehu vzroste rudý trs jeřabin.“ /srpen 1988/ „Táž hudba ve vzduchu jenž plný exhalací. Pro chudé na duchu vždy totéž pro legraci – a vždy kus za kus. Tíž hlupáci hloupost chválí. I země skoro táž, nad níž se nebe klene. Snad jednou rozmotáš to klubko zauzlené nebo ho upustíš – někam se zakutálí ...“ /květen 1989/

Minimalismus Karla Kryla o končící normalizaci v Těžkoslovensku a o posametové euforii trefně charakterizuje dobu, politiky. V 6 částech jsou texty z let 1987 až 1991, které Karel Kryl vysílal na stanici Svobodná Evropa. Jednotlivé veršované texty autor v úvodu stručně komentuje. Obsahově, ale i formálně srovnatelné s Magorovými Labutími písněmi nebo s Divišovým Odcházením z Čech („21 Srpnů“). Zaujmou novoročenky v podobě kryptogramu, jazyková hravost („poetická politika nebo politická poezie“). Opakuje se motiv čtyřicetileté nesvobody: „Co říci k únoru? Čtyřicet dlouhých roků: radostí na kilo – na tuny utrpení.“ (s. 23) Vtipně je vypointovana vetšina textů – nejvíc se mi líbilo veršování o aprílových oslavách (duben 1988), o emigrantech (červenec 1988). V dubnovém příspěvku z r. 1989 zaujme opakující se refrén „a Václav sedí v kriminále“, v zářijovém pak charakteristika Michaila Gorbačova („Zachmuřil Míška znamenané čelo - / na duši chandra – v srdci neveselo:/ na radu zajít k carům do čítanky/ a poslat zase na návštěvu tanky?...“) Listopadový rozhlásek z r. 1989 je založený na písničkářském bacilu, který šířili Nos s Voňkovou, Hutka, Jahelka, Merta, Paleček, Janík, Jimi Čert, Plíhal, Nohavica, Dobeš, Třešňák, Veit, Vokatá… »Vasil s Gustavem před pohřebním ústavem unaveně zafuní: „Bacil je imunní.“« Kryl prorocky komentuje i posametovou euforii: „Vládne móda krátkých gatí v naší republice. Nedivte se, lidé zlatí, Vždyť jde o pozice.“ (s. 76)