Půlkacíř

Knížka je velice dobře napsaná a všem, kdo ji neznají a chtějí se o Krylovi dozvědět něco víc, ji doporučuji. Pochopíte z ní, proč byl takový výjimečný písničkář a kde se brala ta naléhavost v jeho zpěvu. Mimochodem hrozně se mi líbilo jeho přirovnání - jako pampelišky :-). Byl básník a i v této knížce, která je psaná formou rozhovoru, to čiší z každé věty. Ale také zjistíte, že na konci života byl zklamaný - svojí vlastí, lidmi, dějinami, ... A už se nedozvíme, jestli vlastně neměl potřebu být neustále nespokojený. Ale nedá mi to a musím přidat malou ukázku :-) : "V té době jsem se také poprvé zamiloval. Poprvé v Německu? Ne, poprvé v životě. Zamiloval a miloval. Jako blázen. Přišlo to na mě pozdě, ale zato s ohromnou silou. Byl jsem okouzlen, psal jsem poesii. Měli jsme svatbu u opata Opaska. To nebyl obyčejný milostný vztah, ale stav duše. Odhodlání a rozhodnutí s někým zestárnout...."

Moje osudová osobnost. Díky