„Naštěstí za sebe ale sehnal náhradu. Známého svého otce. Nějakého Jarmila Kolouška. V životě jsem o něm neslyšel a podle fotky vypadal, že mě za noci v bivaku rozpáře hákem a možná mě i kousek sní, ale do závodu scházel necelý den, takže jsem neměl na výběr.“ Nečekal jsem příliš a knihu otevřel spíš pro srovnání s jinými tituly Dominika Landsmana. A přestože rybařina není můj koníček, autor mě dokázal v průběhu několika stran dostat do prostředí i příběhu, aniž by vadilo, že ryby nemusím ani doma na talíři. Bavil jsem se od začátku do konce, protože ono vám nic jiného nezbývá. Jarmil Koloušek je prototyp blázna, jehož máme v okolí všichni; člověka, jenž si jde za svým, byť proti němu stojí celý svět. Někdy vyhraje, častěji však propadne peklu a stáhne s sebou každého, kdo zrovna stojí opodál. Jednotlivé historky jsou náramně dobře vygradované, vtipy se neopakují a očividná nadsázka se drží v realistických mezích. Až si říkám, kolik toho vychází ze skutečnosti a kolik si autor vymyslel.

Kniha má zatím docela dobré hodnocení (84%) a tak jsem dal Dominikovi ještě jednu šanci. Teda, čekal jsem víc zábavy, ale abych nekřivdil, přečíst se to dalo. Leč z tématu se dalo určitě vytěžit mnohem více zábavy, ale celé to bylo spíš nesmyslně přehnané. Holt rybáři.