Trochu mi chybělo zasazení do kontextu, aby se člověk snadněji zorientoval, kdo rudovláska vlastně je a kdo jsou její rodiče. V důsledku však jde o informace, po kterých bude pátrat pouze dospělák. Nelze se přitom ubránit srovnání s žánrově zcela odlišným dílem Krásná temnota, které mi vizuálním pojetím Růžu připomnělo. Naštěstí Johan Troïanowski tvoří pro děti, takže žádné morbidní zhůvěřilosti se nekonaly. Přičemž právě nejmenší snadno podlehnou autorově interaktivnímu stylu vyprávění, který já osobně považuji za kreativní a velmi inspirativní, třebaže jeho využití v komiksu má bohužel své hranice. Co mi naopak moc nesedlo, bylo až surrealistické zpracování, kdy imaginace převažuje nad logikou zápletky. Ovšem jsou tu i žánrové detaily, které komiksovým nadšencům určitě udělají radost, stačí jen pečlivěji pátrat v davových scénách. Tohle každopádně není příběh, který by měl mít hlavu a patu, ale hravá pohádka plná barev, bláznivin a fantazie, jež spoléhá na čtenářovu otevřenou mysl.

S Růžou mám trochu problém: Sice se to tváří jako knížka pro děti od pěti let, nicméně pro její přečtení je třeba umět číst komiksy. Opravdu - kompozice místy vyžaduje zkušenějšího čtenáře obrázkových příběhů. Prolomení čtvrté stěny a komunikace se čtenářem je zajímavá, jinak ale kniha ničím zvláštním nevybočuje. Slabý odvar proti Hildě.