Ruka noci podaná

Na konci knihy pan Cílek píše: Pokud jste knihu dočetli až sem, tak se doufám- nalézáte ve stavu deprese.... Ano, máte pravdu. Když jsem dočetla knihu, byla jsem minimálně ve stavu marnosti, protože vše co je v knize obsažené, nebylo v mých možnostech pojmout a to mi ledacos z knihy je dobře známé . Přece jen ty zkušenosti ze skauta a další životní zkušenosti jako by dnes člověk pohledal. A ti co zažili povodně nebo tornádo, už také vědí své. O válčících zemích nemluvě. Tato kniha bude na předním místě v knihovně, protože nikdy nevíte, jak brzy ji budete potřebovat.

Pana Cílka mám moc rád, ale tady se mělo hodně ořezávat a škrtat. Kniha mohla být o polovinu kratší a vůbec by jí to neuškodilo. S budoucností téhle „civilizace“ to nevidím zrovna růžově. Tahle kniha vás naštěstí nenutí stavět bunkr. Jen vás učí, jak zůstat klidní, když se všechno kolem začne sypat. Jak si sbalit evakuační batoh, než bude pozdě. Jak přežít i bez wifiny, Netflixu a kurýra, který vám zachrání den donáškou lattéčka. Dnes už to není o tom, jestli se naše životní podmínky ztíží, ale kdy. On totiž žádnej strom neroste do nebe... Takže možná není od věci začít číst dřív, než začne (blackoutová) tma. Jedinou výtku ke knize mám za úsměvné rady typu „když je venku zima, vezměte si teplé prádlo“ - když to budu hodně parafrázovat "když máte hlad, tak se najezte, mohli byste zemřít". Místy jsem měl pocit, že to autor psal pro anglosaské publikum, kterému se musí v manuálu pro mikrovlnku nebo pračku výslovně uvést, že kočka ani do jednoho ze spotřebičů fakt nepatří. Jasně, chápu, dnešní digitální mládež možná potřebuje instrukce i k dýchání, ale my, co jsme vyrostli na čundrech, táborech a pionýrských výpravách s batohy těžšími než my sami, se při čtení těchto pasáží spíš pobaveně usmíváme. Protože kdo zažil ranní rosou promočený spacák a čaj vařený v ešusu na ohni, ví, že když je venku zima… tak se prostě oblíkne - jak jednoduché! Bez aplikace. Bez notifikace. Bez tutorialu na YouTube. Knize dávám tři hvězdičky.