Rozchod s bohem

Evoluce, energie, logika. Biologie, fyzika, chemie. Masivní palba argumentů. 100 % (14 hodnotících, průměr 91 %). … Ani jeden jediný z vašich předků nespadl z mořského útesu, neumřel na rakovinu nebo se nenechal sežrat lvem dříve, než stihl mít aspoň jedno dítě. Pochopitelně že je to samozřejmé, když se nad tím zamyslíme. Ale je to opravdu, opravdu důležité. Znamená to, že jeden každý z nás, každé zvíře, rostlina, houba a bakterie, každý jednotlivec ze sedmi miliard lidí na celém světě má v sobě geny určující, že úspěšně přežije a stane se z něj předek někoho dalšího. … Už když mi bylo asi devět let, s konečnou platností jsem si uvědomil, že kdybych se byl býval narodil vikinským rodičům, býval bych pevně věřil v Ódina a Thóra. Kdybych se býval narodil ve starém Řecku, klaněl bych se Diovi a Afroditě. Kdybych žil v současnosti, ale narodil se v Pákistánu nebo Egyptě, věřil bych, že Ježíš byl pouhý prorok a nikoli Syn Boží, jak mě učili křesťanští duchovní. Kdybych se narodil židovským rodičům, čekal bych stále ještě na mesiáše, dlouho slíbeného spasitele, místo abych věřil, že tím mesiášem je Ježíš, jak mi říkali v křesťanských školách. Lidé vyrůstající v různých zemích napodobují své rodiče a věří v boha nebo bohy své země. Tyto víry si navzájem protiřečí, a proto nemohou být všechny pravdivé.

Richard Dawkins mě opětovně (již poněkolikáté) přesvědčil o tom, že vědecké poznatky lze sdělovat laické veřejnosti srozumitelně, vcelku jednoduše a zábavně. Rozchod s Bohem je knihou, která má právě tyto atributy. Je argumentačně silná, využívá mnoha příkladů jako důkazů tvrzení, které lze jen stěží zpochybnit. Doporučuji!

(3,5*) Vůbec nemám radost, že jsem první, kdo tuhle knihu kritizuje, místo aby ji chválil. Tím spíš, že jsem se na ni hrozně těšila už od chvíle, kdy nakladatelství oznámilo, že ji má v edičním plánu. A tím trpčí je moje zklamání: "Rozchod" je podle mě naprosto zbytečná věc. Umím si představit tři až čtyři kategorie lidí, pro které by mohl být určen: 1. zvídavé děti kolem dvanácti let 2. pologramotní američtí evangelikálové, kteří si myslí (Richardovými slovy z jiné knihy), že "vesmír vznikl krátce po domestikaci psa" 3. muslimové a ortodoxní židé, kteří neprošli vzdělávacím systémem evropského typu (4. intelektuálové žijící před Darwinem, kteří se náhodou ocitli v 21. století a chtějí se snadno a rychle dozvědět, jak se mohla Evropa sekularizovat) Kategorie 2-4 pravděpodobně knihu neotevřou/nepřečtou/nepochopí. Samozřejmě až na výjimky, ale kdo si za modelového čtenáře vybere výjimku? A jestli je kniha určená pro mládež (čemuž nasvědčuje fakt, že autor vysvětluje slova jako mícha, frkačka nebo polyteismus), mělo by to být někde napsané, ideálně v anotaci. Je mi totiž jasné, že v mých dvanácti by mě absolutně nadchla a přinejmenším první polovina, kde autor rozebírá Bibli či mravní dobrotu Jehovy, by pro mě byla nedocenitelným podnětem k zamyšlení. Bohužel mi dvanáct není. Pokud jste četli "Boží blud" a případně "Magii reality", Richard vám tady nepoví nic, co byste nevěděli. Opakují se nejen argumenty (ostatně o poznání okleštěné a zjednodušené) a fakta, ale také část vtipů. Jeho rozbor Bible je sice humorný, ale neřekne vám o nic víc než Bible sama, totiž že bůh je mravně eklhaftní cholerik. Druhá polovina, kde Richard vysvětluje základní biologické, chemické a fyzikální principy fungování světa (aneb proč je bůh nadbytečná hypotéza), se mi líbila znatelně víc. Dočtete se tu, proč vlastně neexistují dvě stejné vločky nebo jak může oliheň měnit barvu podle podkladu, ačkoli je barvoslepá. Jen si říkám, jak hrozně nevzdělaný musí být autorův čtenář, pokud nikdy neslyšel o kontinentálním driftu, teorii relativity nebo Théseově lodi. S tím souvisí další věc: je to kniha pro americký trh, a tím pádem značně... nízkoprahová. Evropan (nebo třeba Japonec) se bude cítit intelektuálně podceněn. A Richardova fixace na USA či přinejlepším na anglosféru patří k nejotravnějším rysům jeho knih. To, že ho stejnou měrou (a nepochybně s větším porozuměním) čtou lidé v Indii nebo v Japonsku, kteří musejí v souvislosti s náboženstvím řešit odlišný typ problémů, jako by ho prostě nezajímalo. Když promluvím čistě za sebe, moc dobře vím, proč je hloupost být křesťan, muslim nebo žid, ale velmi ráda bych si přečetla argumenty, proč je podle Richarda hloupost být hinduista, buddhista, šintoista, konfucián nebo zoroastrián. V jeho podání se ateismus jeví skoro jen jako odmítnutí abrahámovských bohů, ačkoli v praxi samozřejmě odmítá všechny. Můj ateismus tentokrát nijak neobohatil a neposunul. Abych jenom nekritizovala, fakt výborně se to čte (i díky velikým písmenům a obrázkům - jej, a jsme zpátky u intelektuální úrovně jeho modelového čtenáře, která se zjevně zhoršuje s každou další knihou...). Dlouho mě žádná kniha tak nebavila. Autor perfektně volí příklady, vysvětluje srozumitelně, svoje politické názory do díla protlačil jen v decentní míře, má smysl pro humor a je to - prostě Richard. Gentleman a veliký vědec. Líbí se mi lehký konverzační styl, jímž se obrací přímo na čtenáře, aniž by působil vtíravě a nuceně. Mám ho ráda... a zklamání z téhle knihy mu asi brzo odpustím. (+ Bod za kritiku spojeneckých zločinů ve druhé světové válce.)

Evoluce, energie, logika. Biologie, fyzika, chemie. Masivní palba argumentů. 100 % (14 hodnotících, průměr 91 %). … Ani jeden jediný z vašich předků nespadl z mořského útesu, neumřel na rakovinu nebo se nenechal sežrat lvem dříve, než stihl mít aspoň jedno dítě. Pochopitelně že je to samozřejmé, když se nad tím zamyslíme. Ale je to opravdu, opravdu důležité. Znamená to, že jeden každý z nás, každé zvíře, rostlina, houba a bakterie, každý jednotlivec ze sedmi miliard lidí na celém světě má v sobě geny určující, že úspěšně přežije a stane se z něj předek někoho dalšího. … Už když mi bylo asi devět let, s konečnou platností jsem si uvědomil, že kdybych se byl býval narodil vikinským rodičům, býval bych pevně věřil v Ódina a Thóra. Kdybych se býval narodil ve starém Řecku, klaněl bych se Diovi a Afroditě. Kdybych žil v současnosti, ale narodil se v Pákistánu nebo Egyptě, věřil bych, že Ježíš byl pouhý prorok a nikoli Syn Boží, jak mě učili křesťanští duchovní. Kdybych se narodil židovským rodičům, čekal bych stále ještě na mesiáše, dlouho slíbeného spasitele, místo abych věřil, že tím mesiášem je Ježíš, jak mi říkali v křesťanských školách. Lidé vyrůstající v různých zemích napodobují své rodiče a věří v boha nebo bohy své země. Tyto víry si navzájem protiřečí, a proto nemohou být všechny pravdivé.

Richard Dawkins mě opětovně (již poněkolikáté) přesvědčil o tom, že vědecké poznatky lze sdělovat laické veřejnosti srozumitelně, vcelku jednoduše a zábavně. Rozchod s Bohem je knihou, která má právě tyto atributy. Je argumentačně silná, využívá mnoha příkladů jako důkazů tvrzení, které lze jen stěží zpochybnit. Doporučuji!

(3,5*) Vůbec nemám radost, že jsem první, kdo tuhle knihu kritizuje, místo aby ji chválil. Tím spíš, že jsem se na ni hrozně těšila už od chvíle, kdy nakladatelství oznámilo, že ji má v edičním plánu. A tím trpčí je moje zklamání: "Rozchod" je podle mě naprosto zbytečná věc. Umím si představit tři až čtyři kategorie lidí, pro které by mohl být určen: 1. zvídavé děti kolem dvanácti let 2. pologramotní američtí evangelikálové, kteří si myslí (Richardovými slovy z jiné knihy), že "vesmír vznikl krátce po domestikaci psa" 3. muslimové a ortodoxní židé, kteří neprošli vzdělávacím systémem evropského typu (4. intelektuálové žijící před Darwinem, kteří se náhodou ocitli v 21. století a chtějí se snadno a rychle dozvědět, jak se mohla Evropa sekularizovat) Kategorie 2-4 pravděpodobně knihu neotevřou/nepřečtou/nepochopí. Samozřejmě až na výjimky, ale kdo si za modelového čtenáře vybere výjimku? A jestli je kniha určená pro mládež (čemuž nasvědčuje fakt, že autor vysvětluje slova jako mícha, frkačka nebo polyteismus), mělo by to být někde napsané, ideálně v anotaci. Je mi totiž jasné, že v mých dvanácti by mě absolutně nadchla a přinejmenším první polovina, kde autor rozebírá Bibli či mravní dobrotu Jehovy, by pro mě byla nedocenitelným podnětem k zamyšlení. Bohužel mi dvanáct není. Pokud jste četli "Boží blud" a případně "Magii reality", Richard vám tady nepoví nic, co byste nevěděli. Opakují se nejen argumenty (ostatně o poznání okleštěné a zjednodušené) a fakta, ale také část vtipů. Jeho rozbor Bible je sice humorný, ale neřekne vám o nic víc než Bible sama, totiž že bůh je mravně eklhaftní cholerik. Druhá polovina, kde Richard vysvětluje základní biologické, chemické a fyzikální principy fungování světa (aneb proč je bůh nadbytečná hypotéza), se mi líbila znatelně víc. Dočtete se tu, proč vlastně neexistují dvě stejné vločky nebo jak může oliheň měnit barvu podle podkladu, ačkoli je barvoslepá. Jen si říkám, jak hrozně nevzdělaný musí být autorův čtenář, pokud nikdy neslyšel o kontinentálním driftu, teorii relativity nebo Théseově lodi. S tím souvisí další věc: je to kniha pro americký trh, a tím pádem značně... nízkoprahová. Evropan (nebo třeba Japonec) se bude cítit intelektuálně podceněn. A Richardova fixace na USA či přinejlepším na anglosféru patří k nejotravnějším rysům jeho knih. To, že ho stejnou měrou (a nepochybně s větším porozuměním) čtou lidé v Indii nebo v Japonsku, kteří musejí v souvislosti s náboženstvím řešit odlišný typ problémů, jako by ho prostě nezajímalo. Když promluvím čistě za sebe, moc dobře vím, proč je hloupost být křesťan, muslim nebo žid, ale velmi ráda bych si přečetla argumenty, proč je podle Richarda hloupost být hinduista, buddhista, šintoista, konfucián nebo zoroastrián. V jeho podání se ateismus jeví skoro jen jako odmítnutí abrahámovských bohů, ačkoli v praxi samozřejmě odmítá všechny. Můj ateismus tentokrát nijak neobohatil a neposunul. Abych jenom nekritizovala, fakt výborně se to čte (i díky velikým písmenům a obrázkům - jej, a jsme zpátky u intelektuální úrovně jeho modelového čtenáře, která se zjevně zhoršuje s každou další knihou...). Dlouho mě žádná kniha tak nebavila. Autor perfektně volí příklady, vysvětluje srozumitelně, svoje politické názory do díla protlačil jen v decentní míře, má smysl pro humor a je to - prostě Richard. Gentleman a veliký vědec. Líbí se mi lehký konverzační styl, jímž se obrací přímo na čtenáře, aniž by působil vtíravě a nuceně. Mám ho ráda... a zklamání z téhle knihy mu asi brzo odpustím. (+ Bod za kritiku spojeneckých zločinů ve druhé světové válce.)