Honba za pradávným tajemstvím templářů, ukrytém v ukradených zednářských archivech, a legendami opředené rituály, přinášející nejvyšší poznání všehomíra, to jsou základní myšlenkové linie románu Erica Giacomettiho, který ke spolupráci přizval zednářského mistra Jacquese Ravenneho. Na první pohled je poznat, čím se Eric živí - je totiž investigativním novinářem. Na stylu, slohu, celkovém podání a vyznění Rituálu stínu je to mohutně poznat. Chvílemi stroze suchopárné popisy zednářských praktik přecházejí mžiknutím oka v oslepující gejzíry akčních scén, plných násilí a krutosti, které se hned vzápětí mění v mystické a politické filozofování. Všemocné tajné organizace, sadističtí nájemní zabijáci, nacisti, zednáři, židovská otázka a nad tím vším příběh rituálních vražd, které vyšetřuje Antoine Marcas a Nefrita Zewinská. Několik linií, které se sbíhají a zase rozbíhají, aby nakonec eskalovali v lehounce zastřeném finále. Není to špatná kniha, ale pohříchu čtenáře nepohltí a nestrhne s sebou, jak by se čekalo.

Thriller, v kterém se utkají záporáci z Thule s Mirky Dušíny od zednářů. Začátek je bombastický, ale nastavené tempo dlouho nevydrží a román brzy spadne do průměru. Velké části knihy působí jako náborový materiál do zednářské lóže. Některé pasáže jsou neuvěřitelné, text nejspíš neprošel korekturou, konec nepřináší uspokojivé vyvrcholení, ale kniha se přečíst dá. Citace: Při zimním slunovratu roku 1944 přijal za přítomnosti generálových lidí pravý křest SS. Na mýtině osvětlené pochodněmi, tváří obrácený k provizornímu oltáři potaženému antracitovou pokrývkou, na které byly vyšity dvě runy barvy měsíce, byl zasvěcen do ritů temného řádu, před zasmušilým pohledem přítomných vojáků, kteří potichu odříkávali starodávné germánské vzývání. Halgadom, Halgadom, Halgadom...