Revolting Rhymes

Bavila jsem se. Tyhle nekorektní, originálně pojaté pohádky s nečekaným poučením mě v dnešní hyperkorektní době potěšily (vzhledem k použitým výrazům a situacím si jen nejsem jistá věkovým zařazením od šesti let, já bych s nimi určitě počkala). Líbil se mi i překlad, nic moc nedrhlo a některé rýmy byly neuvěřitelně nápadité. Už když jsem po první pohádce zjišťovala překladatele, bylo jasné, že to nebude neznámé jméno. Tohle se Robinu Královi povedlo. Ocenila jsem i český název. Zdivočelé pohádky, to je opravdu výstižné.

Knihy Roalda Dahla mám opravdu ráda a tahle mě převelice pobavila, jen bych ji asi nečetla dětem. Tedy určitě ne těm svým, které měly problém rozdýchat i známou (krvelačnou) písničku Chytil táta sojku – v naší upravené verzi táta (ale taky máma a samozřejmě všechny děti) sojku naopak krmil, houpal, koupal a česal . . . Kromě skvělých nápadů, jimiž se pohádka významně přibližuje kruté realitě, mě příjemně překvapily verše Robina Krále. Na rozdíl od Kocoura v klobouku, jehož přebásnění do češtiny mi vůbec, ale vůbec nesedlo (možná proto, že se toho neujal básník), jsem si tady veršíky opravdu vychutnávala a bavila jsem se výběrem trefných slov. Uznávám, že pro děti to může, ba přímo musí být těžké čtení, respektive porozumění; připadá mi, že autor při psaní cílil, podobně jako pan překladatel, spíše na dospělé. Jediná moje výtka: spojení „přijdu dýl“ je pražština, která mi k panu Dahlovi prostě nesedí; „Karkulka jistě bloumá lesem a dorazí sem nejdýl v deset“. To je fujavé! „Co bych si přála? Jsi snad slepá? Necháš mě trčet uvnitř sklepa a ségry trsaj na bále,“ Popelka hýká zoufale, „mají tam disko v hlavním sále a je tam synek pana krále. Chci okamžitě nový šaty, kočár, brož, náušnice zlatý, střevíčky na svý nožky tenký a silonový podkolenky! Vohákneš-li mě podle přání, princ se mi jistě neubrání!“