Reputace

Jsme takovým člověkem, jaký příběh si o sobě neseme v hlavě. Celá Reputace je vyprávěna z perspektivy protagonisty. Jde výlučně o jeho verzi událostí, o jeho vlastní obraz sebe sama. V jeho vyprávění se ovšem od začátku objevují trhliny, zvětšující se poté, co do karikaturistova života vstoupí dívka z jeho minulosti a s ní pochyby. Jeho o sobě samém i naše o něm. Zvykl si, že spoluurčuje, jak budou druzí posuzováni, založil na tom svou reputaci. Byl přesvědčen, že o vlastní důležitost nemůže přijít. Ve skutečnosti za ni vděčí druhým. Ti jeho interpretaci skutečnosti věří víc ne pro to, že by měl blíž pravdě, ale kvůli mužově věhlasu. Vásquez ve svém stylisticky brilantním románu nastoluje nadčasové otázky týkající se paměti, schopnosti nejen hodnotit minulost, ale také předvídat budoucnost (což je možná to hlavní, co se Mallarino naučí), individuální zodpovědnosti nebo mediálního zkreslování reality. Nemoralizuje a nedoříkává, zajímá ho víc nálada a atmosféra než děj, ale díky fascinující proměně hlavního hrdiny, který se před námi (mimoděk) pomalu obnažuje, jde o nesmírně vtahující čtenářský zážitek.

Skvělý román, který mě držel od začátku do konce v napětí. Spousta otázek a úvah po povaze paměti, minulosti, důsledků dávno zapomenutých rozhodnutí i osobní odpovědnosti za osudy druhých lidí. Při druhém čtení jsem si uvědomil, že je to román o vystoupení ze svého vlastního stínu, ze své ulity. Karikaturista je oceněn za své dílo, které je jakoby vně veškerého dění. Jako glosátor, který je jízlivý, ironický, zlý, ale vždy z pozice nezúčastněného pozorovatele. A najednou je tu jakési zvnitření určité události, kdy je nucen se osobně angažovat v jisté delikátní věci, čímž vystoupí z role nezúčastněného pozorovatele a stává se tak svou vlastní karikaturou. Spoiler: Jen škoda, že děj tak vyšumí, jako by se autor zalekl toho, co by se mohlo stát, jaké důsledky by mohlo mít ono snad osudové setkání. Bylo by to asi na další román. Chápu to nebezpečí s případnou konfrontací i zakončením, a i to že to pro samotné vyznění není zas tak důležité, jen si myslím, že je škoda, že se nakonec zakončení odehrálo jen v rovině množství inspirativních úvah. Ale celkově je to skvělá kniha a autorovu tvorbu se vyplatí sledovat.