Řeky Londýna

Byl jsem v pokušení prostě jen sejít dolů, vstoupit do výčepu a dát si jedno nebo klidně devět piv. (Záludné léto) POZOR! KOMENTÁŘ OBSAHUJE SPOILERY K CELÉ SÉRII. Jako celek to není špatné, pohodově se to čte, vícekrát se zasmějete, ale to tvrdé jádro příběhu vám stále nějak uniká. Postavy si pořádně nemůžete zapamatovat a pak vlastně zjistíte, že si spíše pamatujete ty vedlejší a nebo ty záporné. A, což je pro pana spisovatele Bena Aaronovitche nejdůležitější, budete stoprocentně vědět, která z daných přítomných postav má hnědou, černou nebo bílou pleť a z jaké země pochází. Citát: Budeme kout jeden prsten? (Prokleté domovy) Jedna z těch nejzajímavějších vedlejších postav je Molly. Jakýsi duch domu zvaného Nezmar. Mlčenlivá postava, která svým jednáním a postojem dokáže zjednat pořádek nebo dát jasně najevo, co je pro koho nejlepší. Což je v mnoha případech jídlo, na které si nikdo netroufne povznést kritiku a tak raději všechno sežere. No a když je pak Molly na pár dní indisponována jinou postavou a nevaří, všichni si stěžují, že si jídlo musí kupovat. Citát: Co se stane, když se nezastavitelná kuchařka setká s nenaplnitelným žaludkem? (Šepot podzemí) Základní postavou je konstábl Peter Grant. Ten zjistí, že možná umí čarovat a že by mu to mohlo pomoci k vyšetřování některých zajímavých duchařských případů z Londýna. Objevuje se tajemná kouzelnická postava Nightingale a začne to pravé tóčo. Že při tom Peter pozná i několik bohů a vládců místních řek, to už je takový bonus. A že se do něj jedna z těch Řek zamiluje, to už je třešnička na dortu. Také tím vzniká pár zajímavých a humorných situací. Mě nejvíce zaujala ta s tím závazkem, když si od někoho vezmete nabízenou věc. Byť je to třeba jen anglický čaj. „Zbavuji tě závazku“. Citát: No to mě poser. Já umím kouzlit. (Řeky Londýna) Jedinou takovou divnou věcí je situace kolem hlavní záporně postavy Muže bez tváře. Tady to trochu skřípalo, hlavně v druhé polovině všech příběhů. A když se k němu později přidává i jedna z postav od které jste to nečekali, řeknete si, možná to chtělo i druhého, jiného záporáka a ne jen přidat číslici. Samotný fakt, proč Muž bez tváře všechno činí, mě také docela neseděl a vlastně mě osobně to připadalo až banální a nevěrohodné. Ale každý si má své vrtochy a fakt, že při střetech s Peterem Grantem oba bourají Londýn a jeho čtvrtě, vás rozhodně pobaví a zasmějete se. Citát: A je to, pomyslel jsem si. Všichni umřeme. (Strom viselců) Když se tak zamyslím nad všemi těmi osmi knihami (snad jsem to napsal správně, pane Koubek), tak si nejvíce vybavuju situaci s ukradenou sanitkou. Tento čin vnesl do příběhu spousty srandy a dobrodružství na které si nejvíce pamatuju. Příběh se odehrává v knize „Měsíc nad Soho“. Matka Temže je taky skvělá a nejlepší situace s ní je počítání mostů, ze kterých chtěla skočit. To najdete v prvním příběhu „Řeky Londýna“. Naopak, co mě moc nesedělo je pro některé nejmrazivější scéna o „událostech v oblasti Elephant and Castle točících se kolem věžáku navrženého bláznem, postaveného šarlatány a obývaného těmi největšími zoufalci“. Scéna z knihy „Měsíc nad Soho“ je jako vystřižená z Temného rytíře a mě prostě nesedla. Citát: Už ho můžete přestat kopat, je tady sanitka. (Měsíc nad Soho) Navíc, jako velký bonus pro ty, které to ovšem zajímá, je fakt, že se v každé knize dozvíte něco víc o Londýnské architektuře, druhů staveb a použitých materiálů. Vím, že pro mnohé jsou to úplně zbytečné informace, ale když jsou součástí příběhu a děje, tak tam ty informace prostě patří a někdy se jim i zasmějete. Faktem je, že jsem se snad nikdy v životě nedozvěděl o Londýně tolik informací, jako z těchto knih. Bohužel, jako laik však nemohu říci, kolik z toho je pravda a kolik je výmysl pro potřeby tohoto příběhu. Citát: Jen málokteré stavby evokují zlověstnou hrůzu městské architektury padesátých let minulého století nápadněji než hospody s plochou střechou. (Zvony Londýna) Nebudu to moc prodlužovat a shrnu to. Celá série čítá osm knih v tomto boxu, a zatím dva komiksové příběhy s Peterem Grantem. Pozor, neplést do toho „Stíny nad Trevírem“, které nepatří do série a dokonce v nich ani nevystupuje Peter Grant. Když pominu nějaké ty nepřesnosti a věci, které se spíš nelíbí mě, než ostatním čtenářům, je tohle povedená série, u které se nebudete nudit, pokud nebudete vyhledávat nelogické situace. Lehce se to čte a samostatné knihy jsou sice jako na vlnách, kdy se vám jedna líbí víc než jiná, ale jako celek je to prostě dobré. ( Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ ) Citát: Co vám mrtví můžou říct, kromě toho, že nechtějí být mrtví? (Nejodlehlejší stanice)