Rapa Nui

Obdivovala jsem Ing Pavla, že se mu podařilo přesvědčit pana Thora Heyerdahla o svém nápadu a spolu s ním navštívit Velikonoční ostrov. Škoda, že ve spoustě dokumentů není o jeho pokusech ani slovo, ve většině se mluví o tom, že do dneška se neví jak sochy chodily. Mám pocit, že o tom, že sochy rozchodili ví jen Češi a pan Heyerdahl.

Knihy vonící dálkami mne vždycky uchvacovaly a u této tomu nebylo jinak. Jediný důvod pro ty čtyři hvězdičky jsou hrubé pravopisné chyby. Nebylo jich moc, asi jen čtyři nebo pět, ale přesto. Je sice smutné, že pan Pavel Pavel neumí správně česky, ale ještě smutnější je, že v době, kdy si ještě každé nakladatelství mohlo dovolit korektora, byla kniha vypuštěna do světa s chybami. Ale zpět k chvále, kniha je napsána formou deníkového záznamu a tak se postupně dozvídáme, co se událo každý jednotlivý den pobytu autora na Velikonočním ostrově. Sdílíme s ním jeho očekávání, rozčarování, údiv, obavy i pocity vítězství a zadostiučinění, když se mu podařilo rozchodit sochy moai a dokázat tak, že pro dopravu těchto kolosů stačilo jen pár lidí. Spolu s ním také obdivujeme klid a vyrovnanost Thora Heyerdahla, který Pavla Pavla přizval k účasti na své druhé expedici na Velikonoční ostrov. Dozvíme se i mnoho o historii ostrova, i když ta nejdávnější nám asi zůstane navždy skryta. Je to zkrátka kniha provoněná exotikou, sluncem a lidstvím.