Návrat na Rapa Nui po třiceti letech

Knížka z nějakého výprodeje ca za 30 Kč. Moc se mi líbila! Jednak jsem si po mnoha letech osvěžila, jak to bylo se sochami Moai na Velikonočním ostrově (Rapa Nui) – ta záhada i pokusy Pavla Pavla mě fascinovaly už kdysi dávno ve školním věku. Pak jsem to nějak pustila z hlavy, a tak pro mě teď byly příjemným překvapením objevy učiněné později. Vše je popsáno napínavou a zábavnou formou, kterou doplňují fotografie i originální, mnohdy humorné ilustrace. To vše je "zabaleno" do fiktivního příběhu dávných objevitelů ostrova. Asi nejdůležitější na celé knize je její poselství – Rapanuici byli sice vyspělí mořeplavci a vyznali se v mnoha dalších řemeslech, ale bylo jim to málo platné, když později neměli z čeho postavit lodě či jiné potřebné vybavení. Na ostrově spustili proces, který završili bílí Evropané a který skončil ekologickou katastrofou. Rapanuici nemohli ostrov opustit, protože neměli jak, současně je ale ostrov nemohl uživit. Příznačné jsou rozmanité, až nesmyslné rituály (výroba neskutečného množství soch versus jejich bourání) a války, jako v každé civilizaci, která se vnitřně vyčerpala. I my všichni jsme na ostrově zvaném Země, a ve slepém nadšení se ženeme někam, odkud není návratu...

Pavel Pavel krásně a poutavě rozšiřuje své vyprávění z roku 1988. Dozvíme se postupně historii ostrova a jeho obyvatel, některé pověsti i to, jak se ostrov mění v posledních letech. Z knihy je cítit láska k ojedinělému místu, pupku světa, který se stal Pavlovi osudem. Pohodové a zajímavé čtení.