Ranhojička

Urban fantasy je žánr, který běžně nečtu. Kniha mě zaujala názvem, obálkou a hodnocením zde. Ze začátku jsem cítila jistou rozpačitost a chvilku jsem dokonce uvažovala, že knihu odložím (a to se stalo asi dvakrát v životě), ale nakonec jsem se začetla a vlastně ani nevím, jak je možné, že jsem ji přečetla tak rychle. Mně se ta představa, že mezi námi žijí lidí, kteří mají nadpřirozené vlastnosti, moc líbí a bylo zajímavé představovat si, že se to odehrává tady a teď. Jen ten konec mě trochu zklamal.

Na úvod bych ráda řekla, že knihu jsem si zamilovala už ve chvíli, kdy nám autor poodhalil, proč se kniha jmenuje zrovna Ranhojička. Hrdiny příběhu jsou Šárka, Sandra, Martin, doktor Pé a několik dalších postav, které si během chvilky zapamatujete. Tady Vám s nimi motat hlavu nebudu. Občas jsem si říkala, jestli některé podrobné popisy nejsou až moc, ale s klidným srdcem můžu říct, že nebyly. Právě díky nim mi příběh běžel před očima po celou dobu čtení vykreslený do posledního detailu. Šárka je skvělá hlavní hrdinka. Své nadpřirozené schopnosti řeší s psycholožkou, navíc o nich smýšlí racionálně a používá je velice uvážlivě. Martin je Šárky spolužák, který si vyzkouší, jaké to je, když se pomsta vymstí především jemu samotnému. Hned jsem měla jasno, že Martin mi sympatický nebude. Postupně, jak se děti začnou ztrácet, přichází na scénu vyšetřování. To nám v knize nehraje prim, spíš dokresluje napětí a atmosféru. Spojení běžného života a nadpřirozena, boje dobra se zlem v pojetí Šárky, Sandry a doktora Pé bylo neotřelé a neobyčejné. Byl to svět plný intrik a manipulace. Pro mě to upřímně bylo něco, na co nejsem zvyklá. Kniha se mi četla velice dobře. Obyčejné rozhovory tu leckdy měly psychologický přesah a nutily vás k přemýšlení. 4/5