Ranhojička

Na úvod bych ráda řekla, že knihu jsem si zamilovala už ve chvíli, kdy nám autor poodhalil, proč se kniha jmenuje zrovna Ranhojička. Hrdiny příběhu jsou Šárka, Sandra, Martin, doktor Pé a několik dalších postav, které si během chvilky zapamatujete. Tady Vám s nimi motat hlavu nebudu. Občas jsem si říkala, jestli některé podrobné popisy nejsou až moc, ale s klidným srdcem můžu říct, že nebyly. Právě díky nim mi příběh běžel před očima po celou dobu čtení vykreslený do posledního detailu. Šárka je skvělá hlavní hrdinka. Své nadpřirozené schopnosti řeší s psycholožkou, navíc o nich smýšlí racionálně a používá je velice uvážlivě. Martin je Šárky spolužák, který si vyzkouší, jaké to je, když se pomsta vymstí především jemu samotnému. Hned jsem měla jasno, že Martin mi sympatický nebude. Postupně, jak se děti začnou ztrácet, přichází na scénu vyšetřování. To nám v knize nehraje prim, spíš dokresluje napětí a atmosféru. Spojení běžného života a nadpřirozena, boje dobra se zlem v pojetí Šárky, Sandry a doktora Pé bylo neotřelé a neobyčejné. Byl to svět plný intrik a manipulace. Pro mě to upřímně bylo něco, na co nejsem zvyklá. Kniha se mi četla velice dobře. Obyčejné rozhovory tu leckdy měly psychologický přesah a nutily vás k přemýšlení. 4/5

Ranhojička Lukáše Meisela je překvapivě vyzrálý debut, který zaujme čtivým stylem, svižným dějem a autentickou atmosférou Ostravy. Autor proplétá několik dějových linek, pracuje s napětím i tajemnem a dokazuje, že má vypravěčský talent. Postavy působí uvěřitelně, i když k nim čtenář nemusí nutně přilnout. Nadpřirozené schopnosti jsou do příběhu zasazeny s citem, jen bych ocenil jejich hlubší rozpracování. Přesto jde o velmi povedené české urban fantasy, které dokazuje, že i debut může mít sebevědomý rukopis.