Motív nezadržateľného starnutia je starý ako ľudstvo samo, ale Joshua Williamson ho vcelku netradične skombinoval s legendárnym zoskupením prevažne Flashových súperov. V našich končinách je to s najrýchlejším mužom sveta komplikované, jeho fanúšikovská základňa nie je až taká veľká a ako bonus je komplikovaná postava so šialeným univerzom. Ak aj ale nie ste experti na Flasha, nemajte strach. Naopak, Ranařov si paradoxne možno užijete tým viac, čím menej ich poznáte. Stačí vám k spokojnosti vedieť skrátka len to, že to kedysi boli úhlavní Flashovi nepriatelia, potom ale natrafili na súpera, na akého sú krátke všetky ich superschopnosti: na starnutie. Po v rámci možností realistickom úvode sa napokon naplno ponoríme do džungľových veľkomiest s hovoriacimi gorilami vyzbrojenými samopalmi a áno, je to samozrejme „blbosť“, ale vďaka dynamickému scenáru, ktorý má svojich antagonistov rád, a ilustrátorom, je komiks Ranaři nadštandardnou a vcelku dospelou záležitosťou. Treba dodať, že vychádzajú v edícii Black Label, čo znamená, že sa tu nadáva, je to drsné a nie každý nutne musí prežiť.

O scénář komiksu se postaral Joshua Williamson, který píše Flashe, takže zná titulní antihrdiny do nejmenšího detailu. Williamson vsadil na civilnější pojetí a méně známe záporáky - pokud nemáte načteného Flashe nebo jste neviděli seriál, tak nebude postavy znát. Ale neznalost postav vůbec nevadí, ba naopak, příběhu to hezky prospívá. Další věc, co příběhu prospívá je ta, že Williamson do příběhu nezapojuje žádné superhrdiny, organizace a nejznámější záporáky. Tady fakt máme bandu "béčkových" záporáku, co mají své nejlepší roky za sebou. Hodně moc se mi líbilo, jakým způsobem Williamson využívá civilnost, reálnost (cestování, práce, vystupování postav) a přízemnost. První dva sešity jsou v tomto skvělé, protože staví na postavách, dialozích a taky na tom, jak se dávají dohromady jako tým. Williamsonovi se parádně povedlo vytvořit chemii mezi postavami, a během pár stránek si je oblíbíte a budete jím celkem fandit. Škoda, že tenhle přístup nevydržel Williamsonovi i ve zbylých sešitech. O kresbu a barvy se z velké časti postarali výtvarníci z Itálie. O hlavní kresbu se postaral umělec, jenž se jmenuje Leomacs. Když, jsem prolistovával komiks, tak se mi kresba nijak zvláště nelíbila. Prostě jsem si dovedl představit jinou a zajímavější. Tyhle mé zbytečně kritické myšlenky zmizely hned, co jsem si přečetl pár stránek. Pak jsem si kresbu užíval až do samotného konce. Kresba sama osobě není dokonalá, ale k příběhu pasuje skvěle. Krásně dokáže vystihnout podstatu příběhu, prodat postavy a skvěle odvyprávět to, co se děje. Leomacs vdechl život Williamsonovýmu scénáři. Osobně se mi dost líbili barvy jaké komiks má. Většina postav má jistou barevnou auru kolem sebe a díky tomu se mění i barevná paleta. Leonard jí má do modra, Grodd a jeho město mají žlutohnědou, a taková Magento růžovou až fialovou. Čistě z mého pohledu má komiks dva velké zápory. První je ten, že druhá polovina komiksu je hodně uspěchaná. Čtyři velké sešity jsou málo. Tenhle příběh by snesl klidně další dva velké sešity. Samotný závěr mi přišel hodně uspěchaný, až moc akční, a postavy se začnou chovat jinak. Druhý nedostatek je ten, že většina vedlejších postav nedostane mnoho prostoru. Prostě tam jsou v pozadí, pak něco udělají, a tím to pro ně končí. A je to velká škoda, protože kdyby měly více prostoru, tak by to pro čtenáře fungovalo o dost lépe. Lépe by pak fungovaly zvraty, samotné vykreslení postav, jejich vzájemná chemie a samozřejmě i celkové vyznění příběhu. Komiks Ranaři vychází v luxusní podobě, a je vidět a i cítit, že tomu CREW věnovalo maximální péči, aby čtenáři byli spokojený. Krom velkého formátu a pevné vazby komiks nabízí také galérii obálek od různých autorů a skici od Leomacsa. Ranaři jsou dobrý a zábavný komiks, který mi dost sedl a ve výsledku jsem si ho užil. Sice k němu mám pár výhrad, ale to nemění nic na tom, že jde o nadprůměrný komiks, jenž dokáže přinést spoustu kvalitního čtení.