Rabínův kocour

„Zlabjo, dcerunko, stal se zázrak: kocour promluvil.“ „Jé, tati, to je báječné!“ „To ano, ale je to i neštěstí.“ „Jak to?“ „V jednom kuse lže.“ Joann Sfar má tu neodolatelnou schopnost udělat z absurdity příběh s myšlenkovým přesahem a to samé pak i obráceně. Rabínův kocour tak představuje skvostného průvodce židovským náboženstvím a mentalitou, které stejnou měrou vyzdvihuje, jako shazuje – ostatně stejným způsobem si bere na paškál zaslepený fanatismus jakékoliv víry. Není to však pouze o tom, že by se tu od první strany filozofovalo, protože mluvící kocour tuhle snahu výrazně znesnadňuje. Každý z pěti příběhů pojednává o něčem trochu jiném a někdy je z toho člověku do pláče, častěji však spíš do smíchu, což je ovlivněno i rozevlátým stylem kresby. Celé to stojí na postavách, které se postupně představují a vy je s každým dalším dílem milujete víc a víc. Přičemž svých pět minut slávy se zde také dostane slavné ikoně frankofonního komiksu, která je zrovna na své reportážní cestě Kongem.

Kocoura, komiks mi zapůjčila neteř. A byla to vážně velice dobrá půjčka a četba, i s velice hezkými kresbami, které všemu dávaly ty správné grády. Kocoura bych občas za to jaký byl..., podrbala za ouškem a jindy zase, vyhodila z okna. ; ) Někdy mi lezl na nervy s těmi jeho řečičkami... a jindy nehorázně pobavil a rozesmál. ; ) Příjemná volba jak a čím - s kým, strávit volný čas.