Queenie

Queenie je pěkným důkazem toho, že i když vám hlavní postavy nejsou úplně sympatické, pokud jsou dobře napsané a dokážete jim třeba nakonec i porozumět, tak se vám knížka může líbit. Můj vztah s Queenie byl přinejmenším komplikovaný. Absolutně jsem nechápala její sebezničující chování, byla nezodpovědná, ufňukaná, ale přitom za spoustu věcí si mohla vlastně sama. Jak jsem jí ale poznávala víc a víc, nějak jsem si k ní tu cestu našla a na konci už jsem jí fandila, aby se z toho všeho dostala a získala svůj život zpátky. Kniha řeší například to, jak barva pleti ovlivňuje vaše postavení ve společnosti, hodně silné je tu i téma přátelství a partnerských vztahů, ve mně ale nejvíce rezonovalo téma psychického zdraví a terapie. V tomto ohledu podle mě kniha vyčnívá a byl to i jeden z důvodu, proč jsem nakonec hodnotila výše, než jsem původně zamýšlela. Za mě to bylo ve výsledku dost fajn čtení a jsem ráda, že jsem si knížku přečetla.

Kniha byla zvláštní, ze začátku mě moc nenadchla, pak jsem se začetla a docela to šlo samo. Hlavní hrdinka je pro mě mírně nepochopitelná, ale o to více mě asi bavilo knihu dočíst. Líbí se mi i zvrat, který jsem vůbec nečekala.