Queen of Shadows

DISCLAIMER: tato recenze je velice subjektivní. Další díl, kterému nemůžu dát plných 5*. Čte se to sice samo, ale strašně mě irituje hned několik věcí: 1. Ačkoli jsem četla Krvavé ostří, díky kterému jsem měla pochopit, proč je Caleana taková - nestalo se, pořád mi přijde jako naprostá kráva s naprosto nepochopitelným jednáním. 2. Caleana, Aelin, Ohnivé srdce.. whatever, nejlepší z nejlepších, nejsilnější z nejsilnějších, nejchytřejší z nejchytřejších, nejkrásnější z nejkrásnějších.. bla bla bla.. už mě to trochu přestává bavit, jak je to omíláno pořád dokola. 3. Věk většiny hlavních postav. Proč, proboha, musí být všem tak málo? Vím, že je to young adult, ale safra udělat je o pět let staršími, není zas taková hrůza a už by to bylo uchopitelnější. 4. V předchozím dílu mě bavil "vývoj" vztahu mezi Rowanem a Aelin, který byl takový spíš kamarádský. A najednou, z čista jasna, jsme u mileneckého vztahu mezi borcem, kterému je 300 let a malou holkou, který je sotva 19. To fakt nikomu nepřijde naprosto úchylný?! 5. Pořád čteme o krátkých košilkách, svalech na zádech, kráse všech zúčastněných, slově chřípí (které je v každé kapitole 30x) a o vzdychání hlavní postavy nad Rowanem. Ble. 6. Naprosto nepochopitelný obrat vztahu Chaola a Aelin. 7. Ačkoli je čtveřice nejhledanější v celém Zlomuvalu, bydlí si naprosto neohroženě v bytě, o kterém ví dalších padesát lidí, chodí si po celém městě a jediné jejich maskování je plášť s kapucí. Přiznám se, že u kapitol (a nebylo jich zrovna málo), kde se Aelin vyloženě sápe po Rowanovi, jsem neuvěřitelně trpěla, trapností se mi stahovaly i fusakle na nohou a v duchu jsem se omlouvala Lence Lanczové, že mi její romantické zápletky přišly jako brak. Co se mi ale naopak hodně líbí je linka s Manon. Už od trojky je to moje oblíbená postava a má super vývoj. Sérii dočtu, když už jsem to dotáhla tak daleko, ale ještě jeden vzdych nad "svaly na zády" a poletí to oknem.

Aelin opustila Doranelle a vrací se do Zlomuvalu. Chaol by si za své přivítání zasloužil pěstí. Naopak Nesryn si moje sympatie získala téměř okamžitě. Shledání s Aedionem. Rowan. A nové, překvapivé přátelství v podobě Lyssandry. Aelin s Rowanem mě přiváděli k šílenství. Slow burn jak prase. Až mě to bolelo. Arobynn se oficiálně řadí mezi mnou nejvíc nenáviděné záporáky (spolu s Midasem ze Zlaté klece). A Sám se dočkal pomsty. Aelin má kolem sebe podporu, a přesto cítí potřebu všechno nést sama. A to mě chvílemi vážně vytáčelo… A ta scéna s prstenem? Stejný šok jako při prvním čtení. Nechala jsem se příběhem úplně pohltit. Chtěla jsem jen číst a číst a ignorovat svět kolem. Tahle série má pro mě to něco — a já to bez výhrad miluju Žádná dějová linka mi nepřišla slabá. Nenudila jsem se ani chvíli. Děje se toho strašně moc, na všech frontách, ale všechno do sebe neuvěřitelně zapadá. Nebo zapadne :) Více recenzí najdete na IG: segra_jdem_si_cist