Putinovi agenti

Matouci nazev. Putinovi se totiz venuje minimalne. Na zacatku me prekvapilo jak moc dobre je to napsany. Ale po par kapitolach jsem mel najednou pocit jako by se trochu zmenilo. Nevim jestli to bylo tematem nebo necim jinym protoze od te doby mi to az do konce prislo zase konzistentni. Jinak je to spis takovej zajimavej exkurz z minulosti az k soucasnosti. Tam je to zaroven pozoruhodne soucany i neaktualni. Kdyz jsem cet prvni kapitolu tak jsem si rikal ze to nemuze vyjit na celou knizku ale zaroven jsem se strasne tesil. Jenze pak to uplne odbocilo. Hooodne do minulosti. Vlastne se to vrati az v epilogu tak nejak asi aby se nereklo a aspon neco se uzavrelo. Ale bylo to fajn cteni kde se na zaklade nejake jednotlivosti ukazuje vyvoj rozvedky. To me nijak neurazi ale chapu lidi ktere nastve ze se to jmenuje Putinovi agenti a pak se tam o nich moc nedocte.

Knihu jsem četla se zájmem, líbila se mi jak obsahově, tak po formální stránce – jazyk je čtivý a poutavý. Práce na knize byla vedena zřejmě pečlivě. Autor používá novinářskou investigativní kompozici – postupuje tak, že začíná současnějšími příběhy z nedávné minulosti a následně se hlouběji noří do minulosti, postupně se vrací v historii, aby vysvětlil kořeny událostí. Nakonec ukazuje, že současné operace jsou vlastně pokračováním starších metod. Příběhy lidí uvedených v knize ukazují „ruský způsob vládnutí“, kdy se právo a podnikání točí okolo zájmů úzké skupiny lidí, kteří kombinují praktiky pevné ruky s technikou výzvědných služeb a vysoký byznys s organizovaným zločinem. Dodávám, že v mé předchozí recenzi byli sérioví vrazi společností odsouzeni a trestáni, zatímco státní násilí nebo násilí prováděné z politických důvodů bývá bohužel racionalizováno, i když z morálního hlediska jde také o zabíjení. Ve 20. století způsobili největší počty obětí právě státní režimy a politické systémy, nikoli jednotliví zločinci.