Punk 57

4/5* Tahle kniha je o přijetí sebe sama. Ústřední ženská postava ujde dlouhou cestu, na níž si postupně uvědomí, že proměna osobnosti i vzhledu kvůli zájmu okolí a jakémusi “zapadnutí” do party nestojí za to, aby nenáviděla člověka, kterým se nakonec stala. Přestože jsem na internetu četla, že tohle není romantický příběh (zajímalo by mě kam na to ti lidé chodí :D), tak opak je pravdou. Misha a Ryen jsou pen pals a dlouhé roky si vyměňují své myšlenky jen na papíře. Jejich setkání tváří v tvář neproběhne právě podle plánu, ale postupem času si vytváří vztah, který naváže na staré přátelství a oba posune kupředu. Ve finále najdou “svůj kmen”. Protože si někdy v dopisech nesdělovali jen pravdu, je pro ně následně obtížnější dobrat se pravosti za přetvářkou, kterou jsou někteří nuceni nosit pro své okolí. Příběh se lehce dotkne i postav ze série Corrupt, kterou mám již delší dobu na svém TBR. Text je obohacen písněmi Mishy, které skládá za pomoci své múzy Ryen. Slova jeho písní jsou velmi silná a brala bych je i s hudební kulisou. Příběh obsahuje některá témata, která si zaslouží upozornění před samotným čtením. Setkáte se zde se šikanou, sexuálním obtěžováním, drogami, ztrátou blízké osoby, opuštěním rodinnými příslušníky, silným výrazivem a explicitními pikantnějšími scénami. Já nicméně knihu doporučuji, a přestože se mi zatím líbila ze všech od P. Douglas nejméně, rozhodně má co sdělit. “But most of us have done things - unfair things - in the name od self-preservation.” Alone. Empty. Fraud. Shame. Fear. Clouse your eyes. There’s nothing to see out here.

Myslím, že se mi kniha líbila, ale bylo tam mnoho případů, které byly zvláštní a příliš temné. Tohle byla moje první kniha od Penelope, nemůžu říct, že bych byla zklamaná, ale nemůžu říct, že by se mi líbila. V podstatě neutrální. Tohle se mi zdálo příliš vyspělé na středoškolský románek.