Punk 57

Sedm let si psali dopisy. Byli si nejbližšími lidmi, i když se nikdy neviděli. Ryen byla Míšovou oporou, jeho múzou a inspirací pro jeho hudbu. Jenže pak se jejich světy konečně střetnou… a to, co následovalo, rozhodně nebyla žádná pohádka. Ryen mě bavila i štvala zároveň. Chtěla být viděná, chtěla někam patřit a hlavně nechtěla zůstat sama. A kvůli tomu občas dělala rozhodnutí, která nebyla zrovna šťastná. Míša mě ze začátku neskutečně sral. Jenže čím víc jsem poznávala jeho příběh, tím víc jsem chápala, proč byl takový, jaký byl. A pak už se to na mě začalo valit se vším všudy. Bolest, tajemství, slzy, odhalení… a emoce, které mě místy fakt dostali. A mezi Ryen a Míšou? Tam to rozhodně nevychladlo. Jejich intimní chvíle měly sílu, napětí a pořádnou šťávu. Nakonec jsem jen seděla a říkala si: Jo. Tohle byla paráda. Penelope Douglas mě zase jednou dostala tam, kam potřebovala.

Nemůžu uvěřit, že už mám dočteno. Na tuhle knihu jsem čekala 5 let, viděla jsem malý úryvek a od té doby jsem na ni čekala. A teď už ji mám za sebou a nechci, aby skončila. Potřebuju aspoň ještě další 3 knížky, abych se s příběhem Ryen a Mishy dokázala rozloučit. Misha. Bože, jak já ho miluju. Zamilovala jsem si ho hned, už od první stránky. Jeho image, jeho charakter… Misha není žádný bad boy, jak se může na první pohled zdát. Je hodný, citlivý a milující, ale zároveň zlomený kluk, který se snaží vyrovnat se ztrátou a samotou. Přes to všechno má ale pořád srdce a právě to na něm miluju nejvíc. Ryen… Nejsem si jistá, jestli mi úplně sedla. Miluju ji a Mishu jako pár, ale Ryen jako postava mi místy dost vadila. Dokážu pochopit její strach z odmítnutí, její nejistotu a to, jak moc chtěla mezi ostatní zapadnout. Rozhodně u ní během knihy došlo k nějakému posunu, ale to stále neomlouvá, jak se chovala k ostatním. Šikanovala je, a když je zrovna nešikanovala sama, mlčky přihlížela tomu, jak to dělají její kamarádi. Věděla, jaké to je, když vás ostatní odstrkují, protože si tím sama procházela, a přesto dělala totéž ostatním. A co mi vadilo nejvíc? Že se začala měnit až ve chvíli, kdy se ostatní otočili proti ní. Dokážu pochopit, proč z ní byl Misha po tom, co ji poznal naživo, tak zklamaný. Sama jsem měla problém přijmout, že byla ochotná zapřít svoje skutečné já jen proto, aby zapadla za každou cenu. Ale musím přiznat, že chemie mezi Mishou a Ryen byla neskutečně silná. Milovala jsem jejich přátelství, ale zároveň i jejich nepřátelství. Bavilo mě sledovat obě jejich stránky a všechno to napětí mezi nimi. Bylo na nich něco, co mě nutilo pořád číst dál. Jejich vztah nebyl jen o přitažlivosti, ale i o tom, jak moc může být těžké pochopit člověka, kterého jsme si v hlavě nějak představili, a pak zjistit, že realita je mnohem komplikovanější. Tenhle příběh měl snad úplně všechno…bolest, lásku, chemii, hněv, žárlivost a naprosto dokonalý plot twist. A s prominutím, když jsem ho četla, tak mi spadla huba. Vůbec jsem to nečekala! Taky musím zmínit, jak moc se mi líbila první kapitola a celý ten nápad s lovem za pokladem. Přišlo mi to hrozně zajímavé a originální. A Mishovu skupinu si celou dobu představuju jako Chase Atlantic. Čekala jsem na tuhle knihu 5 let a rozhodně nezklamala. Misha, jejich chemie a celý ten příběh ve mně ještě dlouho zůstanou. Pohladí mě palci po tváři a setře mi z nich slzy. „Jsi překrásná a chytrá a máš v sobě oheň, na kterém jsem závislý."