Punk 57

Sedm let si psali dopisy. Byli si nejbližšími lidmi, i když se nikdy neviděli. Ryen byla Míšovou oporou, jeho múzou a inspirací pro jeho hudbu. Jenže pak se jejich světy konečně střetnou… a to, co následovalo, rozhodně nebyla žádná pohádka. Ryen mě bavila i štvala zároveň. Chtěla být viděná, chtěla někam patřit a hlavně nechtěla zůstat sama. A kvůli tomu občas dělala rozhodnutí, která nebyla zrovna šťastná. Míša mě ze začátku neskutečně sral. Jenže čím víc jsem poznávala jeho příběh, tím víc jsem chápala, proč byl takový, jaký byl. A pak už se to na mě začalo valit se vším všudy. Bolest, tajemství, slzy, odhalení… a emoce, které mě místy fakt dostali. A mezi Ryen a Míšou? Tam to rozhodně nevychladlo. Jejich intimní chvíle měly sílu, napětí a pořádnou šťávu. Nakonec jsem jen seděla a říkala si: Jo. Tohle byla paráda. Penelope Douglas mě zase jednou dostala tam, kam potřebovala.

Já Penelope naprosto miluju a tohle pro mě byla sázka na jistotu. Ač jsem se ze zahraničních reakcí bála, že bude Misha ultra hajzl, tak tomu tak nebylo. Sice se k Ryen zpočátku nechoval nejlépe, protože svoji kamarádku znal jinak, než jaká byla ve skutečnosti, ale vlastně ji tím dobře nastavoval zrcadlo. Miluju jak je to propojený se sérií Devils night a taky že mezi čtvrtou knížku v té sérii vydali tuhle, aby to do sebe hezky zapadlo. Miluju, miluju a doporučuju!